Jozef Jankovič — Flow of Time

​Jankovičova výstava v Muzeu umění Olomouc navazuje na stejnojmennou autorovu přehlídku v Galerii města Bratislavy (7. 9. – 23. 10. 2016), doprovozenou monografií, která se stala průřezem Jankovičovy celoživotní sochařské tvorby. Zároveň se koná k výročí jeho nedožitých osmdesáti let, kdy uměleckou obec zasáhla zpráva o jeho náhlém úmrtí, a vzdává tak hold této vůdčí osobnosti slovenského sochařství 2. poloviny 20. století. 

Těžiště výběru zastoupených děl, který byl koncipován ještě přímo s jejich autorem, spadá do období konce 60. let a začátku 70. let, tedy času formování osobních výtvarných programů a reakcí na nejaktuálnější evropské umělecké tendence, kdy Jankovič přišel s motivem naddimenzovaných lidských končetin, přecházejícím k expresivním plastikám s poselstvím naléhavého apelu v rámci aktuálního celospolečenského dění. Vedle toho vystavená kolekce jeho raných prací na papíře nebo zdigitalizované náhledy architektonických projektů a počítačových grafik, příhodně prezentovaných právě na dotykovém počítači, jenom dokreslují Jankovičův mimořádný smysl pro tvar, hmotu a jejich vnitřní dynamiku stejně jako schopnost se pokaždé umět vcítit do aktuálně užívaných výrazových prostředků, které tak dohromady vytvářejí hned několik paralelních linií jeho bohaté tvorby. K vidění jsou dále stěžejní ukázky dokreslující autorovo tvůrčí uvažování v následujících letech, kdy se v rámci postmoderního tvarosloví ke slovu dostala groteska a svérázně podala pocit pramenící z hledání svobody a absurdnosti zažívaných situací, se štiplavostí jí vlastní trefně poukazující na nejrůznější polohy a krajní deformace individua v žité skutečnosti.

Již na počátku 60. let 20. století patřil Jozef Jankovič do okruhu bratislavských konfrontací, záhy si získal uznání také v mezinárodním kontextu. Tvarosloví informelu, nové figurace a vlivy pop-artu i postmoderny uchopuje osobitým sochařským pojetím, jímž angažovaně vypovídá o vzestupech a pádech lidského života, které obrací do společenské roviny a s ironickou nadsázkou se dotýká existenciálních limitů, které s sebou uplynulá doba v posttotalitní zemi přináší. Do obecného povědomí se zapsal zejména sousoším Obete varujú, vytvořeným v letech 1967–69 pro Památník SNP v Banské Bystrici. Vedle nejvýznamnějších Jankovičových děl z 60. a začátku 70. let 20. stol. výstava v Muzeu umění Olomouc (12. 10. 2017 – 11. 3. 2018) přinese stěžejní ukázky dokreslující autorovo tvůrčí uvažování v následujících letech, kdy se v rámci postmoderního tvarosloví ke slovu dostala groteska a svérázně podala pocit pramenící z hledání svobody a absurdnosti zažívaných situací.