Databáze
Alex Mlynárčik
Narozen(a) 14. říjen 1934, ŽilinaPůsobení Paříž
Působení Žilina (54)
Působení Praha (46)
„My sme nečakali na nijaké laureátsva – ak sa nám ich zachcelo, vyrobili sme si ich sami.“
(A. M. Nad drobné myši čupiace vo svojich norách, Literární noviny, 3. 10. 2006, s. 7)
(A. M. Nad drobné myši čupiace vo svojich norách, Literární noviny, 3. 10. 2006, s. 7)
performance, akční umění, konceptuální umění
1951
Alexander Mlynárčik se narodil v Žilině 14. 10. 1934. Jeho rané zážitky formovaly okolní hory a silná životní zkušenost pramenící spíše než z politického vzdoru z mladické nerozvážnosti. V šestnácti letech se pokusil o přechod státních hranic do Rakouska, což ho stálo roční odnětí svobody, z toho půl roku na samotce. Poskytovala tehdy nedospělé duši málo vjemů – mezi nimi škrábance na zdi, anonymní záznamy těch, co sdíleli v čemsi snad podobný osud. Pošramocená pověst po návratu z vězení dovolila Mlynárčikovi dělat natěrače, kulisáka, aranžéra. Chodil po horách a zaznamenával krajinu, nechal se zaučit v kresbě a malbě Fero Kráľem, později také v praxi fotografie a filmu. Životopis si definitivně vyspravil opakovanými vítězstvími v československé reprezentaci šermu.
Počátky - vězeňská a protoumělecká studia
Počátky - vězeňská a protoumělecká studia
1959
Umělecká studia, Bratislava a Praha
V roce 1959 Mlynárčik uspěl u přijímacího řízení na Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě. Po zaškolení u Desidera Millyho přešel do oddělení monumentální malby Petera Matějky. V roce 1962 mu náhoda dopřála přejít na studia téhož výtvarného zaměření do Prahy, na Akademii výtvarných umění k Vladimíru Sychrovi. Ještě víc jej však ovlivnila atmosféra pražského neosurrealismu s Mikulášem Medkem včele. Po prvotním hledání „pojmu“ uměleckého cíle, ztělesněného například abstraktní malbou Ruská krajina z roku 1960, se začal ubírat směrem k informelu. Abstrakce ubývalo na úkor stále čitelnějších motivů maleb a objektů. Vytvářel reliéfy, jimž říkal Epitafy anebo Relikviáře. Jejich nerovný povrch, pojímající do sebe siluety figur, prázdné ciferníky hodin, nápisy a škrábance teprve dodatečně zlatil. Jakoby tak rituálně fixoval kult lidské paměti, každodenní i dějinné, na niž poukazovala technika odpozorovaná z gotických deskových obrazů.
V roce 1959 Mlynárčik uspěl u přijímacího řízení na Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě. Po zaškolení u Desidera Millyho přešel do oddělení monumentální malby Petera Matějky. V roce 1962 mu náhoda dopřála přejít na studia téhož výtvarného zaměření do Prahy, na Akademii výtvarných umění k Vladimíru Sychrovi. Ještě víc jej však ovlivnila atmosféra pražského neosurrealismu s Mikulášem Medkem včele. Po prvotním hledání „pojmu“ uměleckého cíle, ztělesněného například abstraktní malbou Ruská krajina z roku 1960, se začal ubírat směrem k informelu. Abstrakce ubývalo na úkor stále čitelnějších motivů maleb a objektů. Vytvářel reliéfy, jimž říkal Epitafy anebo Relikviáře. Jejich nerovný povrch, pojímající do sebe siluety figur, prázdné ciferníky hodin, nápisy a škrábance teprve dodatečně zlatil. Jakoby tak rituálně fixoval kult lidské paměti, každodenní i dějinné, na niž poukazovala technika odpozorovaná z gotických deskových obrazů.
1960
Architektura jako koncept – projekty VAL ve sbírce Muzea umění Olomouc
Mlynárčik paralelně se svojí akční tvorbou realizoval na sedmdesát výtvarně-dekorativních prací pro architekturu. Z větší části byly produktem zákonem dané podmínky, že určité procento nákladů státních stavebních zakázek musí být věnováno umění. Artefakty, jež se pohybují na samém okraji autorovy kreativity, mu však nezabránily pracovat s tématem architektury také jako s konceptem. Koncem 60. let zakládá s architekty Vierou Meckovou a Ľudovítem Kupkovičem skupinu tzv. prospektivní architektury VAL (Voies et Aspectes du Lendemain – Cesty a aspekty zítřka). Velké projekty, dotažené ve spolupráci se školenými architekty do nejmenších technických detailů, byly často velkými intervencemi do krajiny, radikálním gestem reagujícím na její plíživou devastaci. Patří sem prstenec olympijského města pro 60 000 obyvatel položený na tatranských vrcholech (Heliopolis, 1968-1974, Muzeum umění Olomouc) nebo Památník E. A. Cernanovi (Pocta nádeji a odvahe, 1974-1975). Městské krajině byl určen projekt vejčité koncertní síně, v níž hudbu a vizuální vjemy vytváří přímo publikum (Akustikon, 1969-1971, Muzeum umění Olomouc), bratislavská přístavní megastruktura (Istroport, 1974-1976) nebo mrakodrap E–Temen-An-Ki jako obraz přerostlé Babylonské věže (1980-1994).
Mlynárčik paralelně se svojí akční tvorbou realizoval na sedmdesát výtvarně-dekorativních prací pro architekturu. Z větší části byly produktem zákonem dané podmínky, že určité procento nákladů státních stavebních zakázek musí být věnováno umění. Artefakty, jež se pohybují na samém okraji autorovy kreativity, mu však nezabránily pracovat s tématem architektury také jako s konceptem. Koncem 60. let zakládá s architekty Vierou Meckovou a Ľudovítem Kupkovičem skupinu tzv. prospektivní architektury VAL (Voies et Aspectes du Lendemain – Cesty a aspekty zítřka). Velké projekty, dotažené ve spolupráci se školenými architekty do nejmenších technických detailů, byly často velkými intervencemi do krajiny, radikálním gestem reagujícím na její plíživou devastaci. Patří sem prstenec olympijského města pro 60 000 obyvatel položený na tatranských vrcholech (Heliopolis, 1968-1974, Muzeum umění Olomouc) nebo Památník E. A. Cernanovi (Pocta nádeji a odvahe, 1974-1975). Městské krajině byl určen projekt vejčité koncertní síně, v níž hudbu a vizuální vjemy vytváří přímo publikum (Akustikon, 1969-1971, Muzeum umění Olomouc), bratislavská přístavní megastruktura (Istroport, 1974-1976) nebo mrakodrap E–Temen-An-Ki jako obraz přerostlé Babylonské věže (1980-1994).
Od lettrismu a graffiti ke knize jako konceptu a akci – knihy ve sbírce Muzea umění
Písemné záznamy na mnoha artefaktech a sběr pouličních graffiti Mlynárčik vysvětloval jako nástroje výrazu a obrany svobodného myšlení. Kniha pro něj představovala jedno z médií takového přístupu. Začal s ní pracovat nejprve v intencích konceptuálního umění, jako v případě La comedie humaine (1969, Muzeum umění Olomouc), kdy knižní blok v kožené vazbě se zlaceným písmem nahradil pařížským telefonním seznamem. Akcí se kniha stává nejrůznějšími zásahy do svazků jiných autorů nebo jejich postupným dotvářením formou mail-artu (Viliam Jakubík – Vladimír Kordoš – Alex Mlynárčik – Marian Mudroch, Brapatokuk, 1971, Muzeum umění Olomouc). Při příležitosti pařížského Bienále v roce 1971 vyzval stovky autorů, jejichž příspěvky pak adjustoval do podoby úctyhodného knižního svazku Anno domini. „Darované myšlenky“ měly odrážet „touhy a naděje, zkušenosti a perspektivy“, měly být „svědectvím naší doby“.
Písemné záznamy na mnoha artefaktech a sběr pouličních graffiti Mlynárčik vysvětloval jako nástroje výrazu a obrany svobodného myšlení. Kniha pro něj představovala jedno z médií takového přístupu. Začal s ní pracovat nejprve v intencích konceptuálního umění, jako v případě La comedie humaine (1969, Muzeum umění Olomouc), kdy knižní blok v kožené vazbě se zlaceným písmem nahradil pařížským telefonním seznamem. Akcí se kniha stává nejrůznějšími zásahy do svazků jiných autorů nebo jejich postupným dotvářením formou mail-artu (Viliam Jakubík – Vladimír Kordoš – Alex Mlynárčik – Marian Mudroch, Brapatokuk, 1971, Muzeum umění Olomouc). Při příležitosti pařížského Bienále v roce 1971 vyzval stovky autorů, jejichž příspěvky pak adjustoval do podoby úctyhodného knižního svazku Anno domini. „Darované myšlenky“ měly odrážet „touhy a naděje, zkušenosti a perspektivy“, měly být „svědectvím naší doby“.
1962
Dívčí klášter v Moskvě (malba)
1964
Pařížské setkání s novým realismem
Určujícím se pro Mlynárčika stalo setkání s francouzským kritikem a teoretikem umění Pierrem Restanym, který v roce 1960 založil skupinu Nových realistů. Pracoval s pojmem moderní přírody, tedy přírody městské, průmyslové, zprostředkované. Uměním je život města, továrny, masmédií a rychle se vyvíjející technologie informací. Restany připravil Mlynárčika „na proces odlišného - jiného - přivlastnění reality, založeného na uměleckém pokřtění předmětu“. Z Paříže do Bratislavy si Mlynárčik přiváží kromě tohoto poučení také katalogy plné amerického pop-artu a neodadaismu. Pozdější akce (dotvářené ready-made - ženských figur a figurín) z něj učiní - slovy Jindřicha Chalupeckého - protagonistu slovenské linie Nového realismu. Patří sem reliéf Lola - Permanentná manifestácia XXXI (1966) nebo tři serigrafie z cyklu Pocta - citace Ingresových Tureckých lázní (1967, oboje v Muzeu umění Olomouc).
Určujícím se pro Mlynárčika stalo setkání s francouzským kritikem a teoretikem umění Pierrem Restanym, který v roce 1960 založil skupinu Nových realistů. Pracoval s pojmem moderní přírody, tedy přírody městské, průmyslové, zprostředkované. Uměním je život města, továrny, masmédií a rychle se vyvíjející technologie informací. Restany připravil Mlynárčika „na proces odlišného - jiného - přivlastnění reality, založeného na uměleckém pokřtění předmětu“. Z Paříže do Bratislavy si Mlynárčik přiváží kromě tohoto poučení také katalogy plné amerického pop-artu a neodadaismu. Pozdější akce (dotvářené ready-made - ženských figur a figurín) z něj učiní - slovy Jindřicha Chalupeckého - protagonistu slovenské linie Nového realismu. Patří sem reliéf Lola - Permanentná manifestácia XXXI (1966) nebo tři serigrafie z cyklu Pocta - citace Ingresových Tureckých lázní (1967, oboje v Muzeu umění Olomouc).
S. Filko - L. Gajdoš - A. Mlynárčik - I. Vychlopen (skupinová výstava, Bratislava)
1965
Mezi konceptem a akcí
Vedle základní myšlenky apropriace reality začne Mlynárčik více počítat a pracovat s reakcí publika. Zásadní počin, který v roce 1965 uvodil novou kapitolu slovenského umění, bylo pozvání Alexe Mlynárčika a Stana Filka k účasti na Happsoc I. „Happen society“ by se dalo přeložit jako „nalezená společnost“. Akce nabádala k vnímání skutečnosti vyňaté ze stereotypů její existence. Nikoliv formou happeningu, ale spíše mail-artovou výzvou autoři za výstavní objekt prohlásili celou Bratislavu s výčtem jejích jednotlivostí (od žen přes psy, balkóny, pouliční světla až k Dunaji). Výrazem akce je samotná nestylizovaná skutečnost. Divák se přitom má identifikovat s myšlením umělce, s jeho přivlastněním. Je instruovaný tak, aby určité věci vnímal v umělecké rovině. Jindřich Chalupecký zdůraznil na této i následujících Mlynárčikových akcích jejich konceptuální základ. Následovaly Happsoc II., Permanentné manifestácie I – IV (1964 – 68), z nichž druhá zavedla účastníky kongresu Mezinárodní asociace kritiků umění na veřejné záchodky v Bratislavě. Nonkonformní umělecký přístup tehdy rozbouřil stojaté vody slovenské kultury. Pařížské akce, jako například Tentation – Pokušenie (1967), kdy bylo obecenstvu dáno všanc čtyřicet figurín k vlastnímu ztvárnění, bylo naopak přijato s velkým ohlasem.
Vedle základní myšlenky apropriace reality začne Mlynárčik více počítat a pracovat s reakcí publika. Zásadní počin, který v roce 1965 uvodil novou kapitolu slovenského umění, bylo pozvání Alexe Mlynárčika a Stana Filka k účasti na Happsoc I. „Happen society“ by se dalo přeložit jako „nalezená společnost“. Akce nabádala k vnímání skutečnosti vyňaté ze stereotypů její existence. Nikoliv formou happeningu, ale spíše mail-artovou výzvou autoři za výstavní objekt prohlásili celou Bratislavu s výčtem jejích jednotlivostí (od žen přes psy, balkóny, pouliční světla až k Dunaji). Výrazem akce je samotná nestylizovaná skutečnost. Divák se přitom má identifikovat s myšlením umělce, s jeho přivlastněním. Je instruovaný tak, aby určité věci vnímal v umělecké rovině. Jindřich Chalupecký zdůraznil na této i následujících Mlynárčikových akcích jejich konceptuální základ. Následovaly Happsoc II., Permanentné manifestácie I – IV (1964 – 68), z nichž druhá zavedla účastníky kongresu Mezinárodní asociace kritiků umění na veřejné záchodky v Bratislavě. Nonkonformní umělecký přístup tehdy rozbouřil stojaté vody slovenské kultury. Pařížské akce, jako například Tentation – Pokušenie (1967), kdy bylo obecenstvu dáno všanc čtyřicet figurín k vlastnímu ztvárnění, bylo naopak přijato s velkým ohlasem.
Pracoval(a) v Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě
Akcia HAPPSOC I. a II. (so Stanislavom Filkom) (veřejný program, Bratislava)
1966
Permanentné manifestácie II. (veřejný program, Bratislava)
Permanentné manifestácie I. (veřejný program, Paříž)
Permanentné manifestácie I. (veřejný program, Paříž)
1967
Od roku 1967 pracoval Mlynárčik na volné noze, spolupracoval s architekty při úpravách interiérů a exteriérů (do roku 1990 navrhl a realizoval sedmdesát výtvarných děl pro architekturu), svoji volnou tvorbu realizuje zejména v Paříži, publikuje manifesty, teoretické statě.
[bez názvu] (kombinovaná technika)
[bez názvu] (kombinovaná technika)
[bez názvu] (kombinovaná technika)
8 grafici cecoslovacchi (skupinová výstava, Řím)
Pokušení (s Milošem Urbáskem) (samostatná výstava, Paříž)
Pokušení (s Milošem Urbáskem) (samostatná výstava, Paříž)
1968
Byl(a) členem VAL – Voies et Aspectes du Lendemain
Permanentné manifestácie III. (veřejný program, Paříž)
Permanentné manifestácie III. Pocta pravde I. (August ´68 Československo) (veřejný program, )
Megality XXI. storočia (veřejný program, Paříž)
Permanentné manifestácie III. Pocta pravde I. (August ´68 Československo) (veřejný program, )
Megality XXI. storočia (veřejný program, Paříž)
1969
La comédie humaine (autorská kniha)
Flirt slečny Pogany (samostatná výstava, Milán)
Pocta H. Ch. Andersenovi (veřejný program, Jokkmokk )
Pocta H. Ch. Andersenovi (veřejný program, Jokkmokk )
1970
Slavnosti a hry, útěky z reality
Mlynárčik organizuje další akce nejrůznějšího charakteru. Jeho happeningy často dostávají podobu oslav či svátků. Paradoxně se tak v jeho tvorbě objevuje vědomá návaznost na tradici, jak na to upozornil v diskusích s autorem Tomáš Štrauss. Velkým a vděčným obecenstvem se kromě zvaných domácích a zahraničních hostů stává obyčejný člověk, kterého Mlynárčik stále víc staví do popředí. Pečlivě připravené akce počítají s náhodou, spontánností a živelností kolektivní hry: Juniáles, Festival snehu (1970), Keby všetky vlaky sveta, Memoriál Edgara Degasa (1971) nebo Evina svadba, která v roce 1972 vyprovokovala kolegy k tomu, že jej vyloučili ze Svazu slovenských výtvarných umělců. V zahraničí již plně etablovaný umělec na Slovensku utíká zpět do hor a vysnívá si bájné království Argílie, které zastřešuje akci, jíž v průběhu let dává Mlynárčik různorodou náplň. Idealisticky jí uctívá Člověka, svobodu tvorby a odlišnost, již společně s Restanym vnímali jako normu „jinde“.
Mlynárčik organizuje další akce nejrůznějšího charakteru. Jeho happeningy často dostávají podobu oslav či svátků. Paradoxně se tak v jeho tvorbě objevuje vědomá návaznost na tradici, jak na to upozornil v diskusích s autorem Tomáš Štrauss. Velkým a vděčným obecenstvem se kromě zvaných domácích a zahraničních hostů stává obyčejný člověk, kterého Mlynárčik stále víc staví do popředí. Pečlivě připravené akce počítají s náhodou, spontánností a živelností kolektivní hry: Juniáles, Festival snehu (1970), Keby všetky vlaky sveta, Memoriál Edgara Degasa (1971) nebo Evina svadba, která v roce 1972 vyprovokovala kolegy k tomu, že jej vyloučili ze Svazu slovenských výtvarných umělců. V zahraničí již plně etablovaný umělec na Slovensku utíká zpět do hor a vysnívá si bájné království Argílie, které zastřešuje akci, jíž v průběhu let dává Mlynárčik různorodou náplň. Idealisticky jí uctívá Člověka, svobodu tvorby a odlišnost, již společně s Restanym vnímali jako normu „jinde“.
Graveurs tchécoslovaques contemporains (Současní českoslovenští rytci) (skupinová výstava, Ženeva )
Festival snehu (veřejný program, Vysoké Tatry)
Záhrady rozjímania – pocta novému realizmu (s Robertom Cyprichom) (veřejný program, Bratislava)
Soudobá československá grafika (skupinová výstava, )
1. otvorený ateliér (skupinová výstava, Bratislava)
Festival snehu (veřejný program, Vysoké Tatry)
Záhrady rozjímania – pocta novému realizmu (s Robertom Cyprichom) (veřejný program, Bratislava)
Soudobá československá grafika (skupinová výstava, )
1. otvorený ateliér (skupinová výstava, Bratislava)
1971
Brapatokuk (autorská kniha)
Memoriál Edgara Degasa (aukce a dostihy) (veřejný program, Bratislava)
Art anticonceptionelle (samostatná výstava, Finale Ligure )
Deň radosti – keby všetky vlaky světa (veřejný program, Zákamenné)
Art anticonceptionelle (samostatná výstava, Finale Ligure )
Deň radosti – keby všetky vlaky světa (veřejný program, Zákamenné)
1972
Dostal(a) grant od Ford Foundation
1975
Contemporary Art in private collections (skupinová výstava, Székesfehérvár)
1977
Ludovít Kupkovič. Viera Mecková. Alex Mylnárčik. VAL 1967-1976/ Voies et l'aspects de lendemain (skupinová výstava, Paříž)
Agence Argillia Presse (s Pierrem Restanym) (samostatná výstava, Paříž)
Voies et Aspects du Lendemain (skupinová výstava, Paříž)
Agence Argillia Presse (s Pierrem Restanym) (samostatná výstava, Paříž)
Voies et Aspects du Lendemain (skupinová výstava, Paříž)
1978
Čest a sláva Rousseauovi (kombinovaná technika)
Pocta colníkovi Rousseaovi (s Radislavom Matuštíkom a Pierrom Restanym) (samostatná výstava, Paříž)
1979
Dům Thibesard, Neuilly (V. Mecková, A. Mlynárčik) (architektura)
Metamorphoses (samostatná výstava, Paříž)
1980
Posolstvá – Argilleské šípky (veřejný program, )
1986
Dostal(a) grant od Solomon R. Guggenheim Foundation
1989
Permanentné manifestácie V. Pocta pravde II. (November ´89 Československo) (veřejný program, )
1990
Pocta umělců Jindřichovi Chalupeckému (skupinová výstava, Praha)
1991
Umění akce (skupinová výstava, Praha)
Tapis d´honeur. Pocta Václavu Havlovi (samostatná výstava, Bratislava)
Tradition and Avant-garde in Prague (skupinová výstava, Bonn)
Tapis d´honeur. Pocta Václavu Havlovi (samostatná výstava, Bratislava)
Tradition and Avant-garde in Prague (skupinová výstava, Bonn)
1992
Minisalon (skupinová výstava, Praha)
1994
Le Temps (s Pierrem Restanym a Liliane Vincy) (skupinová výstava, Paříž)
Europe, Europe. The Century of the Avant-garde in Central and Eastern Europe (skupinová výstava, Bonn)
Europe, Europe. The Century of the Avant-garde in Central and Eastern Europe (skupinová výstava, Bonn)
1995
1999
VAL (skupinová výstava, Benátky)
Aspects / Positions. 50 Years of Art in Central Europe 1949-1999 (skupinová výstava, Vídeň)
Aspects / Positions. 50 Years of Art in Central Europe 1949-1999 (skupinová výstava, Vídeň)
2000
Global Conceptualism - Points of Origin, 1950s-1980s (skupinová výstava, Cambridge (MA))
20. století - Dějiny slovenského výtvarného umění (skupinová výstava, Bratislava)
Neo-Constructivism in The Slovak Visual Arts (skupinová výstava, Trnava)
Art a Centreeuropa / Umění ve střední Evropě 1949–1999 (skupinová výstava, Barcelona)
20. století - Dějiny slovenského výtvarného umění (skupinová výstava, Bratislava)
Neo-Constructivism in The Slovak Visual Arts (skupinová výstava, Trnava)
Art a Centreeuropa / Umění ve střední Evropě 1949–1999 (skupinová výstava, Barcelona)
2001
From Collection 1st Slovak Investment Group (skupinová výstava, Bratislava)
Akčné umenie 1965-1989 (skupinová výstava, Bratislava)
Akčné umenie 1965-1989 (skupinová výstava, Bratislava)
2002
2003
Book/Object - Object/Book (skupinová výstava, Nitra)
Art Žilina 2003 (skupinová výstava, Žilina)
Súčasné slovenské výtvarné umenie zo Zbierky Prvej slovenskej investičnej skupiny (skupinová výstava, Košice)
Slovak Contemporary Art (skupinová výstava, Praha)
Art Žilina 2003 (skupinová výstava, Žilina)
Súčasné slovenské výtvarné umenie zo Zbierky Prvej slovenskej investičnej skupiny (skupinová výstava, Košice)
Slovak Contemporary Art (skupinová výstava, Praha)
2006
Arteast Collection 2000+23 (skupinová výstava, Lublaň)
22 minut 50,28 sekundy (skupinová výstava, Praha)
IN(TER)MEDIA(S)RES (skupinová výstava, Žilina)
22 minut 50,28 sekundy (skupinová výstava, Praha)
IN(TER)MEDIA(S)RES (skupinová výstava, Žilina)
2007
Contemporary Slovak Fine Art 1960-2000. From the First Slovak Investment Group’s Collection (skupinová výstava, )
Prague Biennale 3 - Global and Outsiders: Connecting Cultures in Central Europe (skupinová výstava, Praha)
Prague Biennale 3 - Global and Outsiders: Connecting Cultures in Central Europe (skupinová výstava, Praha)
2008
Between Concept And Action (skupinová výstava, )
Veronika Rónaiová - Sociální sonda (skupinová výstava, Brno)
1960 → Súčasnosť / Slovenské umění + čeští hosté (skupinová výstava, Praha)
České a slovenské výtvarné umění 60. let 20. století (skupinová výstava, Trenčín)
Veronika Rónaiová - Sociální sonda (skupinová výstava, Brno)
1960 → Súčasnosť / Slovenské umění + čeští hosté (skupinová výstava, Praha)
České a slovenské výtvarné umění 60. let 20. století (skupinová výstava, Trenčín)
2009
Z města ven. Umění v přírodě (skupinová výstava, Košice)
Listování. Moderní knižní kultura ve sbírkách Muzea umění Olomouc (skupinová výstava, Olomouc)
Listování. Moderní knižní kultura ve sbírkách Muzea umění Olomouc (skupinová výstava, Olomouc)
2011
Mapy: Umělecká kartografie ve středu Evropy 1960 - 2011 (skupinová výstava, Bratislava)
Středoevropské forum Olomouc IV. Slovensko | Slovenské umění ze sbírek Muzea umění Olomouc (skupinová výstava, Olomouc)
Středoevropské forum Olomouc IV. Slovensko | Slovenské umění ze sbírek Muzea umění Olomouc (skupinová výstava, Olomouc)
2012
Museum of Parallel Narratives – In the Framework of L'Internationale (skupinová výstava, Barcelona)
Od Tiziana po Warhola/ Muzeum umění Olomouc 1951-2011 (skupinová výstava, Olomouc)
Sounding the Body Electric. Experiments in Art and Music in Eastern Europe 1957-1984 (skupinová výstava, Lodž)
Od Tiziana po Warhola/ Muzeum umění Olomouc 1951-2011 (skupinová výstava, Olomouc)
Sounding the Body Electric. Experiments in Art and Music in Eastern Europe 1957-1984 (skupinová výstava, Lodž)
2013
Dialog přes hranice – Sbírka Hanse Petera Rieseho (skupinová výstava, Regensburg)
Století relativity. Stálá expozice výtvarného umění 20. století (skupinová výstava, Olomouc)
Století relativity. Stálá expozice výtvarného umění 20. století (skupinová výstava, Olomouc)
2015
Ludwig Goes Pop + The East Side Story (skupinová výstava, Budapešť)
2017
Alex Mlynárčik & Richard Köhler. Pokušenie (skupinová výstava, Paříž)