Janina Kraupe-Świderska

V roce 1938 nastupuje Kraupe-Swiderská ke studiu na krakovské Akademii Sztuk Pięknych/ Akademii výtvarných umění, po následující dva roky ji vede profesor Paweł Dadlez (1904-1940). S vypuknutím války akademii opouští a společně s Tadeuszem Brzozowským (1918-1987), Tadeuszem Kantorem (1915-1990), Kazimierzem Mikulským (1918-1998) a Mieczysławem Porębským (1921-2012) se účastní ateliéru Fryderyka Pautsche (1877-1950) na krakovské Kunstgewerbeschule. Podobně jako její spolužáci se v následujících letech podílí na aktivitách Kantorova konspiračního divadla (1942-1943). Ihned v roce 1945 se na akademii vrací, u Eugeniusze Eibische (1896-1987) a Wacława Taranczewského (1903-1987) studuje malbu a pod vedením Andreje Jurkiewicze (1907-1967) a Konrada Srzednického (1894-1993) také grafiku.

Rané práce Kraupe-Swiderské, zejména portréty (Portret P. Brzozowskiej/ Portrét P. Brzozowské, 1940

Kraupe-Swiderská absolvuje studijní cestu po Holandsku, při níž navazuje kontakt se skupinou Cobra (1948-1951).

V roce 1950 umírá Janině Kraupe-Swiderské tatínek. Tato traumatická zkušenost ji vede k zájmu o okultismus a astrologii.

Pod vlivem nečekané iniciační zkušenosti impulsivní automatické malby „vnitřní skutečnosti“ pracuje Kraupe-Swiderská na sérii 18 monotypů Metamorfozy/ Metamorfózy (1955). Namísto monochromní černo-bílé varianty postupně upřednostňuje pestřejší barevnost a mezi technikami volí častěji linoryt (Metamorfozy/ Metamorfózy, 1963). Právě metaforická malba výrazně ovlivněná surrealismem, charakterizuje její práce z padesátých let nejlépe (Gorgona, 1959). Na počátku šedesátých let se v jejím díle poprvé objevují vážnější ozvuky hudební tematiky.

V polovině padesátých let se Kraupe-Swiderská účastní výstav polského umění v zahraničí. Její díla jsou zařazena na přehlídkách v Kodani, Minsku, Kyjevě a Vídni (1955), později v Montrealu, New Dehli, Kalkatě, Madrasu, Lipsku a Berlíně (1956). Podzim roku 1956 tráví v Paříži a západní Francii.

Kraupe-Swiderska pracuje na ilustracích ke knize Konstanty Ildefonse Galczyńského Niobe.

Na začátku šedesátých let, v roce životního jubilea, probíhá individuální výstava Kraupe-Swiderské v krakovském Palacu sztuki/ Paláci umění (doprovozeno katalogem s textem Zofie Ratkowské-Wielowieyské).

Varšavská Zachęta a Galerie Krzysztofory připravují další rozsáhlou individuální přehlídku Kraupe-Swiderské. Souhrnný katalog obsahuje úvodní studii od profesora Mieczysława Porębského (1921-2012).

S nástupem osmdesátých let se v tvorbě Janiny Kraupe-Swiderské stále důrazněji prosazuje specifický abstraktní jazyk, jakési „esoterické písmo“. Příkladem budiž hudební motivy (Preludia Chopina/ Chopinova preludia, 1985

Kraupe-Swiderska je jmenována profesorkou své Alma mater, Akademie Sztuk Pięknych/ Akademie výtvarných umění v Krakově.

V polovině 80. let pracuje Kraupe-Swiderská také na cyklu Transmutace/ Transmutace (1984). Jedná se o reakci na vlastní úspěšně překonanou, nicméně vážnou chorobu, která dovedla autorku k úvahám o sdílené energii, sepětí ducha člověka a krajiny, v níž se pohybuje, se zvěří i rostlinami.