Dóra Maurer

Mezi lety 1956-1961 studuje Dóra Maurerová pod vedením profesora Gyuly Hincze na budapešťské Magyar Képzőművészeti Főiskola/ Maďarské akademii výtvarných umění. Po jejím absolutoriu se věnuje bronzovým leptům, reflektuje je v modu paradoxní organičnosti, senzitivity až grotesknosti (Melegház /Zelený dům, 1963
Pompei sorozat/ Pompejská série, 1964), biomorfní elementy přitom promyšleně zasazuje do geometrizovaného systému. Zatímco tyto práce jsou stále ještě depiktivní, v dalších již naplno uplatňuje metodu asociace. Příkladem postupného abstrahování a soustředění se na povrchové vlastnosti je malba Fiore z roku 1963/4, příznačná také výraznou formální úpravou.

Druhá polovina šedesátých let znamená značné rozšíření záběru Dóry Maurerové. V její tvorbě se objevují koláže, muchláže, netypické materiály (vlasy), vrstvení, zároveň ale využívá ryze tradičního podkresu (PB 0, Hegy és Ember/ Hora a člověk, 1969), tj. jisté předzvěsti později oblíbeného motivu ukrývání. S osvojením si techniky fotografie a aktivizací osobního projevu souvisí příprava větších konceptuálních děl. Mezi ně patří například Nagyon magasról leejtett lemez/ Záznam padající z velké výšky, (1970

Sedmdesátá léta lze ve všeobecnosti charakterizovat zájmem o sériovost, opakování založená na matematické přesnosti i přírodní nahodilosti. Škála využitého materiálu přitom dále nabývá na pestrosti, zahrnuje kolíčky, krabice a obaly, gázu, hřebíky, vše v různých tvarech, barvách a velikostech (Mennyiségtábla/ Množstevní tabule, 1972). Podobný princip charakterizuje také její malířské a grafické práce (Mennyiségtábla 6 / Množstevní tabule č. 6, 1972). V letech 1972 a 1976 je Dóra Maurerová oceněna na mezinárodním grafickém bienále v Norsku (1st Norwegian International Graphics Biennial/ 1. norské mezinárodní grafické bienále) a v Krakově (6th International Graphics Biennial of Krakow/ 6. mezinárodní grafické bienále v Krakově). Ke konci sedmdesátých let akcentuje Maurerová další velké téma - znakový a symbolický systém. Využívá přitom řady odlišných technik, mj. pedotypu. Příkladem budiž V. május 1-i felvonulása mesterséges talajon/ Průvod umělou travou v neděli 1. května, 1979 koncipovaný ze dvou částí: malířsky zpracované struktury papírových obdélníků a čisté plochy pokryté otisky chodidel. Maurerové pedotypy jsou souhrnně vystaveny v roce 1976 v budapešťské Helikon Galéria. Záměrný kontrast organizovaného a nahodilého, dokumentace a tvorby je typický také pro série prací zahrnující textové pasáže (Inkább madár lennék 1–4/ Raději bych byla ptákem 1–4, 1971

V roce 1975 zakládá Dóra Maurerová společně s Miklósem Erdélym (1928-1986) skupinu Kreativitás – Vizualitás szakkör/ Kreativně- vizuální studijní kroužek. Kroužek je funkční do roku 1977.

Pohrávání si se strukturami, jejich konstruování a rozbíjení nakonec úzce souvisí také s hledáním skryté struktury (elrejtett strukúrák), respektive jejím vytvářením. V sérii Rejtett strukúrák 1–3/ Skrytá struktura 1-3 (1977–1979) například pracuje s překladem jednotlivých, různě složených čtvrtek papíru čistými plochami. Na počátku osmdesátých let se tento stále subtilnější zájem koncentruje v sérii Zsilipek/ Stavidla, sestávající ze struktur tvořených interakcí (tekutého) světla a prachu. V průběhu osmdesátých let se Maurerová vrací také k dalším z děl či vizí z předchozího desetiletí, mj. k povrchovým studiím Szél jelzésben/ Vítr ve značkách (1972) či problematice značení v nových technikách a materiálech (Zsilipek/ Stavidla, 1980). Barvou zasahuje do svých Kvazi-obrazů, jejichž jednotlivé plány odděluje, zvětšuje a prostřednictvím barevných akcentů variuje (Kvázi-kép No.86/ Kvazi-obraz č. 86, 1983). Pro svou práci vytváří poměrně komplikovaný systém pravidel, který krom matematických systémů sleduje rovněž systémy barevné, respektive hierarchii studených a teplých barev.

Vyvrcholení strukturálních studií Dóry Maurerové znamená nabídka Dietera Bognera (1942) k pojednání věžní komnaty Buchbergského hradu (1982). Maurerová pracuje s pomocí dvourozměrných akvarelových návrhů Térfestés tervek/ Prostorové malířské plány (1980–1982), které postupně převádí do plochy o velikosti čtrnácti metrů čtverečních, navíc v iluzivním prostorovém gardu. Celý postup je dokumentován prostřednictvím fotografie i filmového záznamu (Térfestés / Prostorová malba, 58 mm, 1982–1983

Mezi lety 1987 a 1989 absolvuje Dóra Maurerová další pobyt v Rakousku, tentokrát díky vládnímu stipendiu rakouského ministerstva kultury. V roce 1988 získává stipendium nadace Eötvös. Jako hostující lektorka vede audio-vizuální kurzy na Magyar Iparművészet Főiskolán/ Uměleckoprůmyslové škole v Budapešti (1987-1991). Od roku 1990 je vyučující na Magyar Képzőművészeti Főiskola/ Maďarské akademie výtvarných umění v Budapešti.

V práci na buchbergském cyklu pokračuje Maurerová i po roce 1990, stále sleduje proměnu barev působením světla a ve světle samém, do tohoto procesu zasahuje a dále jej zaznamenává. Z původních kvazi-obrazů se postupně vyvíjí série Relatív Kvaziképek/ Relativní kvazi-obrazy. Původní plátna doslova opouštějí zdi (Ledőlt Quasi-kép alapformával/ Spadlý kvazi-obraz se základní formou, 1986–91

Dóra Maurerová získává státní ocenění - Kossuthovu cenu.