Databáze

György Jovánovics

György Jovánovics

Narozen(a) 3. duben 1939, Budapešť
Působení Budapešť

György Jovánovics, člen legendárního uskupení Iparterv, je prominentní postavou maďarského neo-avantgardního hnutí. Díky stipendiu DAAD pobýval v letech 1980 až 1983 v Berlíně, zúčastnil se řady domácích i zahraničních výstav a prezentoval se také na benátském bienále v roce 1995. Od roku 1990 působí jako profesor budapešťské Akademie výtvarných umění.


plastika, instalace, kombinovaná technika, malba, show in map

1957

György Jovánovics absolvuje pod vedením profesorů Józsefa Somogye (1916-1993) a Sándora Mikuse (1903-1982) studium na budapešťské Magyar Képzőművészeti Főiskola/ Maďarské akademii výtvarných umění (1957-1960). Od roku 1964 pobývá v zahraničí, nejprve pokračuje ve studiích na Akademie für angewandte Kunst/ Akademii užitého umění ve Vídni u Hanse Knesla (1964-1965), posléze u profesora H. G. Adama na pařížské Académia des Beaux-Arts/ Akademii krásných umění (1965-1966).

1968

V roce 1968 se Jovánovics účastní výstavy v sídle průmyslové společnosti Iparterv, podle níž je následně pojmenována celá generace maďarských umělců (Imre Bak, András Baranyay, Miklós Erdély, Krisztián Frey, Tamás Hencze, György Jovánovics, Ilona Keserü, Gyula Konkoly, László Lakner, János Major, László Méhes, Sándor Molnár, István Nádler, Ludmil Siskov, Tamás Szentjóby, Endre Tót). Jako sochař využívá s oblibou sádry, která mu umožňuje dokonale modelovat požadovaný tvar, experimentovat s jeho organizací, se světlem a je zároveň vynikajícím základem druhotných konceptuálních instalací. Skulptura Részlet a Nagy Gillesből/ Detail Velkého Gillese (1967) znázorňuje oděné mužské torzo bez horní části trupu a nohou a je reminiscencí enigmatického Watteauova obrazu Pierot (resp. Gilles, 1717-1721). Jovánovics jejím prostřednictvím poměřuje váhu historie, mýtu a paměti, respektive hrdinnosti a směšnosti. Poprvé využívá princip skořepiny (jde o dutý odlitek formy) a motiv drapérie. Podobný konceptuální a formální princip charakterizuje také pozdější práce, Férti/ Muž (1968) a Fekvő figura/ Ležící figury (1969), představené v rámci 2. výstavy uskupení Iparterv. Jovánovics jejich prostřednictvím pokouší hloubku iluze a očekávání: Zatímco formální provedení ve své realističnosti nahrává dojmu živosti, reflektované předměty jsou i nadále neživotné.
Byl(a) členem IPARTERV
Iparterv I (skupinová výstava, Budapešť)

1969

Iparterv II. (skupinová výstava, Budapešť)

1970

György Jovánovics se výrazně angažuje v domácím kulturním životě, spoluorganizuje ojedinělé prezentace avantgardního umění. V roce 1971 získává společně s Imre Bakem (1939) stipendium Folkwang Musea v německém Essenu. Stoupá jeho zájem o konceptualismus – téma kontrastu organického a neorganického, reálného a iluzivního, existujícího a očekávaného. Již v předchozích dílech se zabýval vysoce filosofickým problémem vlastní existence a prožitku díla, v čemž pokračuje i nadále. V roce 1971 prezentuje zařízení schopné vytvářet iluzi převráceného povrchu (Gép tömöríti ellen a mennyezet/ Stroj na kompresi objektů vůči stropu), zároveň pracuje na instalacích, které si pohrávají s kontrastem časovosti a statičnosti (Sarokablak/ Rohové okno, 1971
[György Jovánovics a István Nádler] (samostatná výstava, Budapešť)


1972

[György Jovánovics] (skupinová výstava, Varšava)

1973

Biennale de la Jeunesse (skupinová výstava, Paříž)

1976

Expozíció (skupinová výstava, Hatvan)
Sériové práce (skupinová výstava, Székesfehérvár)

1977

Od počátku sedmdesátých let hraje v Jovánovicsově tvorbě podstatnou roli fotografie. V dubnu 1977 poprvé prezentuje sérii Liza Wiathruck: Holos Graphos, dle vlastní interpretace jednak slepý manifest o vidění, jednak jakousi vizuální pedagogiku. Jde o fotoromán, momentně vytvořené fotografické expozice doplněné nepoměrně déle vznikajícím textem sledují záhadnou ženu, Lizu Wiathruck – záhadnější tím více, čím pečlivěji skrývá svou tvář za sádrovou masku. Jovánovics její postavu vytvořil technikou připomínající asambláž: Jako loutka má Liza skutečné plátěné šaty a tvář z porcelánu/ sádry. Poetika zvoleného jazyka, odkazy na zvuk (obraz je odposloucháván) a obtížná čitelnost jednotlivých obrazů, které působí přes svou faktickou přímost dojmem montáže, opět znejišťují interpretaci. Ve stejné době vzniká také cyklus šesti snímků Valóság tükörképe a valóságon/ Zrcadlení reality v realitě (1974). Ani v tomto případě nejde o čistou fotografii, naopak je využívána metoda montáže
Sorozatművek (skupinová výstava, Székesfehérvár)

1978

V roce 1979 vytváří György Jovánovics první sádrový reliéf, Függöny eksztatikus bábok/ Opona extatické loutky. Jeho zájem o tuto formu se stupňuje v souvislosti se stipendijním pobytem v berlínském DAAD, který uskutečňuje v letech 1980 až 1983. Zajímá se o čistotu sádrové formy, o její monochromní bílou barevnost. Bílou spojuje, zcela v uměleckohistorických intencích, s hlubokou vnitřní hodnotou. Přisuzuje jí až mytologický význam a v její typické povrchové dokonalosti spatřuje pro něj podstatný spirituální rozměr. V průběhu dalších let však přesto v několika případech volí namísto bílé bohatší barevnost (Színes relief/ Barevný reliéf, 1997).

1979

Fotogramm (skupinová výstava, Budapešť)

1980

Tendenciák 1970-1980 5. Egyéni utak-öt művés (skupinová výstava, Budapešť)
Ungarische Künstler (skupinová výstava, Wilhelmshaven)

1981

[György Jovánovics] (samostatná výstava, Berlín)

1982

[György Jovánovics] (samostatná výstava, Berlín)
[György Jovánovics] (samostatná výstava, Hannover)

1983

[György Jovánovics] (samostatná výstava, Berlín)

1985

[György Jovánovics] (samostatná výstava, Székesfehérvár)
Contemporary Visual Arts in Hungary (skupinová výstava, Glasgow)
Drei Genarationen ungarischer Künstler (skupinová výstava, Štýrský Hradec)
Pillanatkép (skupinová výstava, Budapešť)

1986

[György Jovánovics] (samostatná výstava, Berlín)
Eklektika '85 (skupinová výstava, Budapešť)

1987

Na konci osmdesátých pracuje Jovánovics na dvou velkých venkovních instalacích, soulské Trójai papírgyár/ Trojská papírna (1988) a budapešťském památníku povstání, ke kterému došlo v roce 1956, 56-os Mártírok Emlékműve/ Památník mučedníků roku 1956 (1989). V prvém případě jde o účast na sochařském symposiu konaném v souvislosti se zdejším pořádáním olympijských her, ve druhém je zakázka motivována silnými memorabilními konotacemi. Jovánovicsův Památník mučedníků roku 1956 je autonomním uměleckým dílem, zároveň však plní roli svatyně. Je tedy funkčním propojením materiální, filosofické a environmentální roviny, charakteristickým sofistikovaně zvolenou a náležitě opracovanou matérií (bílý beton), promyšlenou koncepcí umístění a orientace v prostoru i vlastní návazností vnitřního a vnějšího prostoru.
Régi és új avantgárd 1967-75. A 20. század magyar művészet (skupinová výstava, Székesfehérvár)
Kortárs magyar művészet (skupinová výstava, Budapešť)
Expressive – Central European Art since 1960 (skupinová výstava, Vídeň)

1988

Dostal(a) grant od Phillip Morris Scholarship
Zeitgenössische bildende Kunst aus Ungarn (skupinová výstava, Mnichov)
Aktuelle ungarische Kleinplastik (skupinová výstava, Dortmund)
7. Nemzetközi Kisplasztikai Kiállítás (skupinová výstava, Budapešť)

1989

Na konci osmdesátých let vytváří Jovánovics další ze svých časových a prostorových iluzí, Képi Utazás Turner a bibliai jeleneteket/ Obrazovou cestu s Turnerem po biblických scénách. Jedná se o obdobu dřívější série Liza Wiathruck. I tentokrát jde o fiktivní, archaickým způsobem vyprávěný příběh, mezi jehož hrdiny patří (reálné postavy připomínající) Tiepolo, Menzel a nejmenovaný současný maďarský spisovatel. Na rozdíl od předchozí série je jeho narativní linie nepřímá.
[György Jovánovics] (samostatná výstava, Budapešť)
Más-Kép (skupinová výstava, Budapešť)
Az avantgárd vége 1975-1980. 20. század magyar művészete (skupinová výstava, Székesfehérvár)
Emlékmű 1956 vértanúinak a 301-es parcellában (skupinová výstava, Budapešť)

1990

V roce 1991 se Jovánovics účastní symposia v Izraeli. Ve stejném roce je jmenován profesorem na své alma mater, Maďarské akademii výtvarných umění v Budapešti. Na benátském bienále v roce 1995 prezentuje Jovánovics průřez svou tvorbou od raných šedesátých let. Pobyt v Benátkách jej inspiruje k reflexi Giorgionovy Bouře (1508-1509). Vznikají dvě díla, Nagy Hasáb/ Velký sloup a Részlet a Nagy Viharból/ Detail velké bouře (1995). V roce 1996 připravuje Fővárosi Képtár / Kiscelli Múzeum v Budapešti Jovánovicsovu domácí retrospektivu, pro niž je s ohledem na místo (chrámová čtvrť) zvolen název: Ut manifestius atque apertius dicam/ A ti nejslabší porozumí. Obě italské práce jsou instalovány v novém prostoru takovým způsobem, že se předobraz a Jovánovicsova reflexe prostřednictvím techniky prolínají. Z šedesátých let se tak, byť nepřímo, navrací téma paměti a historie: Pozdně renesanční plátno se otevírá novému čtení, obnovuje v sobě spirituální dimenzi (také díky volné připomínce Poussinovy Et in Arcadia Ego z let 1637-1638). Svou roli sehrává také prostředí, protože pro promítání je využita kostelní zeď z osmnáctého století. Podobně jako v raných filmech i zde dochází k překvapivě věrohodnému oživení postav, jejich zhmotnění, a to skrze zrcadlení, zdvojování, vytváření relací mezi reálnou situací (pilíře a sloupoví prostoru) a uměle vytvořeným obrazem/sochou.
[György Jovánovics] (samostatná výstava, Fellbach )

1991

[György Jovánovics] (samostatná výstava, Berlín)
60-as évek. Új törekvések a magyar képzőművészetben (skupinová výstava, Budapešť)


1994

[György Jovánovics] (samostatná výstava, Budapešť)
[György Jovánovics] (samostatná výstava, Berlín)
80-as évek - Képzőművészet (skupinová výstava, Budapešť)

1996

[György Jovánovics] (samostatná výstava, Lienz)
[György Jovánovics] (samostatná výstava, Székesfehérvár)
Művek és magatartás. A 20. század magyar művészete (skupinová výstava, Székesfehérvár)
Mítosz, Memória, História (skupinová výstava, Budapešť)
Abstrakt/Real (skupinová výstava, Vídeň)
Jovánovics György: Ut Manifestius atque apertius dicam (samostatná výstava, Budapešť)

1997

Dostal(a) cenu The Kossuth Prize

1998

Ungarische Anwesenheit (skupinová výstava, Varšava)
Ungarn Avangarde im 20. Jahrhundert (skupinová výstava, )


2000

Holos Graphos (samostatná výstava, Budapešť)
Knihy a reliéfy (samostatná výstava, Budapešť)
Artist Collection (skupinová výstava, Lublaň)
Samizdat (skupinová výstava, Berlín)


2002

Také v novém miléniu rozvíjí Jovánovics otázku hranic iluze a pravdivosti uměleckého díla. Instalace z prvních let nového milénia, Dobozszobrok/ Sochy v krabic (2002) a Camera Obscura (2004), jsou volně inspirovány pracemi vynálezce, konstruktéra a umělce Johanna Wolfganga von Kempelen (1734-1804), autora šachového automatu, který měl být schopen kreativně reagovat na tahy protihráče. Obvinění z podvodu (v krabici se měl skrývat člověk – princip Jovánovicsových soch v krabici) vyvrátil prosvětlením automatu (Jovánovicsova Camera Obscura). Jovánovics vytváří Kempelenovými pokusy inspirovanou sochu A sötét király árnyék nélkül (Kempelen Frenhofernél)/ Černý král beze stínu (Kempelen u Frenhofera) a ve spolupráci s Péterem Forgácsem také připravuje videofilm Monomotapa. Obojí je vystaveno v rámci výstavy Kempelen – ember a gépben/ Kempelen – člověk ve stroji budapešťského Műcsarnoku/ Paláce umění v roce 2007. Ve filmu vystupuje sám Jovánovics jako Kempelen, sledující šachový automat, přejímající podobu Jovánovicsovy manželky, resp. Lizy Wiathruck. Ve filmu se objevuje aluze na Duchampovo Velké sklo/ Nevěsta svlékána svými milenci (1923)
Vision Image and Perception (skupinová výstava, Budapešť)
Situation Ungarn - Kunst vor und nach der Wende (skupinová výstava, Berlín)


2004

V letech 2004 a 2008 proběhly v budapešťských Ludwig Múzeu a Kisterem dvě výstavy Jovánovicsova díla, v prvém případě prací aktuálních, ve druhém fotografických cyklů ze sedmdesátých let. V roce 2008 uspořádala rovněž Galéria mesta Bratislavy Jovánovicsovu retrospektivu s příznačným názvem Vlastním světlem (2008).
Jovánovics György. Dithyrambic Retrospective (samostatná výstava, Budapešť)


2006

Prohibition and tolerance (skupinová výstava, Budapešť)
Re:mbrandt - Odpověď současných maďarských umělců (skupinová výstava, Budapešť)

2007

The Northern Shore (skupinová výstava, Debrecín)
The Time of an Artwork / The Artwork through Time (skupinová výstava, Budapešť)
The Artwork through Time (skupinová výstava, Budapešť)
Formabontók I. Neoavantgárd tendenciák a magyar fotóművészetben 1965-1984. (skupinová výstava, Budapešť)
Wolfgang von Kempelen - Mensch-[in der]-Maschine (skupinová výstava, Karlsruhe)
Geometrische-konstruktive Kunst aus Ungarn. Reale und Virtuelle Räume im Arithme (skupinová výstava, Bonn)
White-Black (skupinová výstava, Budapešť)
Kempelen - Man in the Machine (skupinová výstava, Budapešť)
Hommage à Kassák 120/40 (skupinová výstava, Bratislava)
White & Black (skupinová výstava, Budapešť)

2008

Photographic works between 1970 and 1978. The reflection of reality on reality (samostatná výstava, Budapešť)
Own Light (samostatná výstava, Bratislava)

2009

Dél-Francia táj 1965-66 (samostatná výstava, Budapešť)
Sassetta – Jovánovics (skupinová výstava, Budapešť)
re-connaitre (skupinová výstava, Paks )
Umění tolerance (skupinová výstava, Bratislava)
New Acquisitions – Rarely Seen Works (skupinová výstava, Budapešť)





2014

LUDWIG 25. The Contemporary Collection (skupinová výstava, Budapešť)

2015

Siliconvalse. Hungarian Reality (skupinová výstava, Brno)

Muzeum umění Olomouc 2011-2024