Jozef Jankovič

V Jankovičově bratislavském ateliéru se uskutečnilo první neveřejné vystoupení umělců Konfrontácia 1. V následujících letech Jankovič vystavoval na dalších „konfrontačních“ výstavách (Konfrontácia 2 až 6 v letech 1962–1965).

Vytvořil první asambláž z cyklu Vězení, v němž pokračoval až do 1971. Jako člen skupiny Parabola (1962–69) se účastnil Konfrontace brněnských tvůrčích uměleckých skupin v brněnském Domě umění.

Z nalezených předmětů vytvářel závěsné asambláže Svědectví (až do konce 60. let).

První samostatná výstava v Galerii Cypriána Majerníka v Bratislavě. Vystavoval na Sochařské bilanci 1955–1965 v Oblastní galerii v Olomouci. Zúčastnil se výstavy 5 Cecoslovacchi (s A. Mlynárčikem, D. Valockým, S. Filkem, M. Haberernovou) v Galerii Numero ve Florencii, Římě, Miláně a Benátkách.

Jako předseda Komise mladých Svazu slovenských výtvarných umělců se zasloužil o realizaci významných výstav: Přehlídka mladých slovenských umělců při příležitosti IX. Kongresu výtvarných kritiků AICA v Brně, v Domě umění v Brně 1966 a mezinárodního bienále mladých výtvarníků Danuvius ´68 v bratislavském Domu umění. Jeho dílo Velký pád a Svědectví získalo hlavní cenu Grand Prix Danuvius ´68.

Tragicky zahynul jeho bratr L'udovít. První mimobratislavská samostatná výstava v Galerii Jaroslava Krále (Dům umění města Brna) a první zahraniční výstava v Československém kulturním středisku v Budapešti.

Tvůrčí stipendium Künstlerhaus ve Vídni. Člen Sdružení Q, skupiny českých a slovenských umělců z různých oborů (1970 zrušena, 1991 znovuobnovena).

Realizoval monumentální sousoší Oběti varují v Památníku SNP v Banské Bystrici (spolupráce s architektem Dušanem Kuzmou).

Jankovičův bratr Peter emigroval do Kanady. Účastnil se sympozia Artchemo v Pardubicích (Východočeská galerie v Pardubicích), které předčasně ukončil vpád vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Cena Cypriána Majerníka.

Vedle Památníku SNP v Banské Bystrici byl při 25. výročí SNP odhalen také Pomník SNP v Kováčové, na kterém Jankovič spolupracoval s architektem Antonem Cimmermannem. Vystavoval na V. Le biennale de Paris v Musée d'art moderne de la Ville de Paris, kde získal jednu z pěti udílených cen. Získal stipendium Fondation Károlyi ve francouzském Vence.

Stipendijní pobyt v Cité des Arts v Paříži. Reprezentoval Slovensko na XXXV. Eposizione internazionale d´arte Biennale di Venezia.

Sympoziu Forma viva v Portoroži – poslední větší akce v zahraničí, na které mu ještě byla povolena účast. Začal pravidelně obesílat periodické přehlídky kresby. Vytvořil první šperky.

Pozastavení Jankovičova členství v nově zformovaném Svazu slovenských výtvarných umělců, v praktickém důsledku znamenalo nemožnost pořádání samostatných výstav, účasti na kolektivních výstavách na oficiální půdě doma i v zahraničí, znemožnění nákupu děl do veřejných sbírek, zákaz publikování děl a textů o tvorbě stejně jako omezení možností spolupráce s architekty na státních zakázkách. Odstraněno sousoší Oběti varují z Památníku SNP v Banské Bystrici (1974 umístěno v areálu Památníku SNP v nacisty vypálené partyzánské obci Kaliště). Vytvořil početné cykly kreseb, projektů a interpretovaných tisků (Československo, Mapy, Arabský cyklus, Denníky).

Začal se zabývat počítačovou grafikou. Dokončil fontánu na bratislavském sídlišti Pošeň (1976 zničena).

Realizoval reliéf na průčelí budovy Výpočetního střediska dopravy v Bratislavě (architekt L. Jenderják). Spolu s J. Valochem a J. H. Kocmanem navštívil Polsko a NDR.

Navázal kontakt se sběrateli umění a organizátory výstav na Ostravsku (dlouholetá spolupráce, samostatná výstava v Domě kultury v Orlové a vznik souboru děl 46 českých a 19 slovenských umělců Album 76).

Byl mu odebrán pas po údajném vystavení jednoho z Alb na tzv. disidentském bienále v Benátkách. Pokračoval v neoficiálním obesílání přehlídek malých výtvarných forem (XII. bienále grafiky v Lublani).

Na konferenci Počítačová grafika ´78 ve Smolenicích vystavoval spolu s Danielem Fischerem.

Na VIII. mezinárodním bienále grafiky v Krakově získal III. cenu za grafiku Miesto hore. Zabýval se tvorbou lepených kreseb – papírových reliéfů a sérií malých plastik, tzv. Krajin (do r. 1984).

Vystavoval na Aktuelle Kunst aus Osteuropa v Oldenburgu a na třetí části výstavy Bilder aus der Slowakei 1965-1980 v galerii Pragxis v Essenu. Byl mu vrácen cestovní pas.

Na základě udělení Herderovy ceny mu bylo povoleno vycestovat do Vídně na její převzetí.

Hostující profesor na vídeňské Hochschule für angewandte Kunst v ateliéru kresby prof. A. Frohnera.

Na Mezinárodním sochařském sympoziu v chorvatském Labinu vytvořil monumentální skulpturu Brána. Vystavoval počítačovou grafiku na výstavě ACM/SIGGRAPH, Exhibition of Computer Art v San Franciscu, Coloradu Springs, Tokiu a Don Mills, r. 1986 v Dallase, součást Travelling Art Show v japonském Sendai, reinstalovaná v Madridu.

Zúčastnil se mezinárodní výstavy počítačové grafiky Digitart v Szépmüvészeti Múzeum v Budapešti. Začal vytvářet sérii reliéfů s tématem Hlavy a věnovat se volné sochařské tvorbě.

Na mezinárodním sochařském sympoziu v Soulu realizoval monumentální skulpturu Miesto hore a plastiku Šebestián. Vytvářel řadu reliéfů a soch (Kráčející pomník, Ecce Homo, Ve šlépějích otců). K jeho 50. narozeninám se uskutečnila výstava v Malokarpatském muzeu v Penzinku v Domě Jana Kupeckého (od r. 1968 první větší prezentace jeho tvorby na Slovensku).

Vytvořil monumentální sochařskou instalaci E.U.R. Byl znovu přijat do Svazu slovenských výtvarných umělců. Svým dílem přispěl do Alba In memoriam Kassák, určenému pro Kassákovo Muzeum v Budapešti. Retrospektivní výstava v galerii Stará radnice v Brně. S programátorem Imrichem Bertókem spolupracoval na nejnovějších počítačích na Univerzitě v Hamburgu (na pozvání profesora H. Flessnera).

Cesta do Kanady a Spojených států amerických, po 21 letech se setkal s bratrem Petrem. Spoluzakladatel bratislavského výtvarného sdružení Gerulata. Jeden z protagonistů protestního shromáždění 19. listopadu v budově Umělecké besedy v Bratislavě, které předznamenalo sérii velkých vystoupení proti režimu. Zvolen do akčního výboru Svazu slovenských výtvarných umělců, podílel se na konstituování Slovenské výtvarné unie, nástupnické organizace Svazu slovenských výtvarných umělců.

Stal se kooptovaným poslancem federálního shromáždění v Praze, politické činnosti se však brzy vzdal a ve volbách v květnu 1990 už nekandidoval. Vytvořil plastiku Červený klín.

Rektor Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě.

E.P.A.D. zakoupilo sochu Ve šlépějích otců (1987), která se stala součástí sochařské sbírky v La Défense v Paříži.

Participoval na výstavě Priestor ´93 věnované vzpomínce na Polymúzický priestor a přerušenou tradici Sochy piešťanských parků z let 1969-1970 (instalace Krucifix a Konečné řešení). V německé Gürlingenu osadil plastiku Levice a pravice (z r. 1992). Vytvořil sochařské instalace Incognito a Pohled zpět.

Profesor a vedoucí Katedry sochařství na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.

Spolu s A. Mlynárčikem a R. Sikorou zastupoval slovenské moderní umění na výstavě Europa – Europa ve Spolkovém muzeu v Bonnu (reliéf Vzpomínka na červenou z r. 1992). Vystavoval na Riss im Raum v Martin-Grophius-Bau v Berlíně a Zachętě ve Varšavě.

Reprezentoval Slovensko na XLVI. Biennale di Venezia (Konec jedné paradigmy, Nehoda a náhoda I-VI). Mezinárodní sochařské sympozium v chorvatském Labinu (monumentální skulptura Raspelo).

SNG uspořádala souborná výstavu jeho tvorby z let 1958–1997, kterou doprovázela obsáhlá monografie. Cena Martina Benka.

Artist in Residence na University of Houston – Clear Lake. Státní vyznamenání Pribinov kříž I. stupně. Vyznamenání chorvatské republiky Red Danice Hrvatske s Likom Marka Maruliča.

Vystavoval na Aspekten/Positionen. 50 Jahre Kunst aus Mitteleuropa 1949–1999 v Palais Lichtenstein ve Vídni a na Global Conceptualism: Points of Origin 1950s–1980s v newyorském Queens Museum of Art a ve Walker Art Museum v Miami, USA. Zúčastnil se Bildhauersymposium v německém Greize a soutěže Stahlskulpturewettbewerb im Offentlichen Greizer Stadtraum (obdržel 3. cenu a realizoval 360 metrů vysokou sochu Experiment Vereinigung / Rozdělení.)

Artist in Residence, Universidad Veracruziana, Xalapa v Mexiku.

Stipendijní pobyt v Cité Internationales des Arts v Paříži. Začal pracovat na cyklu obrazů Polidštěná geometrie.

Nejkrásnější kniha roku 2003 za bibliofilské vydání básně Rudyarda Kiplinga If, Ex Tempore 2003.

Po 32 letech bylo vráceno sousoší Oběti varují na své původní místo v Památníku SNP v Banské Bystrici. Pracoval na cyklu počítačových grafik Pokrčený autor. Řad Ludovíta Štúra II. třídy.

Cena předsedy Národní rady SR. Realizoval rozměrnou sochu Limitovaný prostor pro Danubianu Meulensteen Art Museum v Bratislavě. Mezinárodní sochařské sympozium Forma Viva, Portorož, Slovinsko.

Čestný titul Dr. h. c. Technické univerzity v Košících.

Realizoval plastiku Rovnováha v areálu Campusu Masarykovy univerzity v Brně.

Retrospektivní přehlídka z let 1985–2010 v Danubianě Meulensteen Art Museum v Bratislavě.

Udělení čestného titulu Dr. H. c. Uniwesytetu artystycznego v Poznani a samostatná výstava v poznaňské Galerii miejskej Arsenal a v Galerii Aula Uniwersytetu artystycznego. Koordinoval práce na výstavním a knižním projektu Bratislavské Konfrontácie v bratislavské Galérii Cypriána Majerníka. Monumentální nefigurativní kompozice Čas z roku 1966 v Bratislavě – Ružinově byla odstraněna kvůli výstavbě obchodního domu.

Spolupráce se sklářským výtvarníkem Palo Machem. Mezinárodní sklářské sympózium, Lednické Rovné. Inicioval a pomohl zrealizovat knižní projekt Sochařská díla na území Bratislavy 1945-2012 (Resculpture.sk a historici umění S. Jankovičová a R. Popelár).

Socha Soukromá manifestace (1968) zařazena do přehlídky World Goes Pop v londýnské Tate Modern. Jankovičovy sochy Pokus o střetnutí a Červený žebřík nainstalovány v areálu Slovenského pavilonu na výstavě EXPO 2015 v Miláně.

Galerie města Bratislavy uspořádala retrospektivní výstavu jeho více než padesátileté tvorby pod názvem Plynutí času. Muzeum umění Olomouc na ni navazuje stejnojmennou výstavou v roce 2017.

Nitranská galéria představila díla Jozefa Jankoviče v konfrontaci s výběrem z tvorby 15-ti sochařů – absolventů ateliéru Socha a priestor na VŠVU, který Jankovič více než 20 let vedl. Jeho monumentální dílo Velký pád bylo zastoupeno na výstavě Ako doma. Modelová situácia slovenského sochárstva 20. a 21. století v Kunsthalle Bratislava. Udělena Cena Imra Weinera-Kráľa in memoriam.