Database

Eva Koťátková

Born September 1 1982, Prague
Lived in Prague
 
Patří mezi nejvýraznější současné české umělce, kterým se podařilo záhy prosadit na mezinárodní scéně. Zkoumá role a pozice jedince v sociálním systému, stejně jako v jeho osobním prostředí, kde se dennodenně pohybuje, a upozorňuje na jeho svázanost všeobecnými, i když často nevědomě přijímanými konvencemi a stereotypy. Prostřednictvím rozdílné škály médií (kresba, koláž, objekt, prostorová instalace, performance, divadelní inscenace, video) zviditelňuje nejrůznější limity a překážky, kladené na jedince souborem pravidel rigidních institucí, systémů a řádů, do kterých postupně vstupuje a jež tak neodmyslitelně formují jeho životní zkušenost.

Tematicky se často vrací do období dětství a školy a věnuje se k nim se vážícím vzpomínkám nebo si vypůjčuje příběhy lidí, kteří jsou z různých důvodů utlačovaní nebo znevýhodněni vůči většině (ať už mají nějaké charakterové předpoklady nebo indispozice, díky nimž se jim nedaří začlenit do existujících struktur). Fascinuje ji propast mezi světem myšlenek, teorií, pravidel a lidmi (např. v psychiatrických léčebnách), kteří mají potíže se jim přizpůsobit a jednat s nimi v souladu. Často se snaží osvobodit a přitom selhávají. Vedle alternativních prostředků, jak to překonat, Evu Koťátkovou zajímá i pohled druhé strany a postoj okolí k integraci někoho, kdo nějakým způsobem vybočuje a nezapadá do skupiny. Její dílo je pokusem o uspořádání precizního a zároveň absurdního lidského konání.

Nejpřirozenějším médiem je pro ni kresba, která tvoří základ jejích komplexnějších realizací, kterými se jí daří konstruovat realitu a vyvolávat intenzivní fyzické pocity. Začala do nich postupně začleňovat reálné fragmenty, části lidského těla a geometrické konstrukce. K dlouhodobým tématům se pokaždé snaží přistupovat jinak, z různých úhlů, s odstupem času i s jinou zkušeností. Pro každou práci tak platí jiná pravidla a zákonitosti. Její umělecká strategie na sebe často beru podobu specifického sociálního experimentu, kdy se snaží rekonstrukcí událostí dojít až ke změně chování samotných aktérů. Často dává přímým účastníkům jejich projektů instrukce, podle kterých se mají chovat, čímž sami dotvářejí výsledné dílo. Podle jejího scénáře vzniká improvizační divadlo s jasnými pravidly a řádem. Do projektů implementuje principy loutkového divadla, na jejichž příkladu promlouvá o manipulaci a kontrole, vztahu těla a stroje i přirozeném a konstruovaném (vedeném) pohybu. Zajímá ji naivní, dětský či snový pohled na svět či perspektiva duševně nemocných osob a tvůrců art brut. Pokouší se odhalit, jak jsme manipulovatelní a odkud pramení úzkost.
 
drawing, collage, object, installation, performance, video, new media, conceptual art, Not in map

Muzeum umění Olomouc 2011-2016