Databáze

Hugo Demartini

Hugo Demartini

Narozen(a) 11. červenec 1931, Praha
Zemřel(a) 15. září 2010, Sumrakov (Studená)

Hugo Demartini se v 60. letech minulého století výrazně podílel nejen na podobě českého informelu a neokonstruktivního umění, ale také počáteční fázi land artu a akčního umění. Demartini radikálně proměnil podobu sochařské plastiky. Na přelomu 50. a 60. let se vymanil z duchu realistického pojetí figury a na místo tradičního objemu obrátil svou pozornost k ploše. Experimentoval s postupy pro sochaře netypickými, až u něj zcela převládlo abstraktní tvarosloví, geometrie, racionální organizace, přísný řád a posléze i znevažující prvek náhody.


plastika, neokonstruktivismus, akční umění, land art, performance, Not in map

1955

Po ukončení studia na Akademii (1949-1954) tvořil strukturální reliéfy pod vlivem informelu, záhy však do nich pronikla struktura a pravidelné opakování elementů jako polokoule a její segmenty. Do odlévaných sádrových reliéfů promítl svou touhu po jiné možnosti rytmizace a artikulace prostoru.

1961

Roku 1961 se seznámil s Jiřím Kolářem. Na společných setkáních v kavárně Slávie poznal blíže další umělce (Zdeňka Sýkoru, Karla Malicha, Radoslava Kratinu, Jana Kubíčka), s nimiž se vzájemně ovlivňovali a sdíleli podobné směřování v rámci konstruktivních tendencí. Přitahováni Kolářovým citlivým smyslem pro vše, co má hodnotu, jeho povzbuzujícími radami i kritikou na společných setkáních docházeli k artikulaci vlastních stanovisek i širším souvislostem tvůrčího projevu jejich generace.

1964

Reliéf
Reliéf (plastika)


1966

Experiment se stal plnohodnotnou součástí Demartiniho umělecké tvorby. Při hledání tvarových kompozicí se nechal řídit vlastními možnostmi materiálu a uplatňováním principu variabilnosti i otevřenosti vůči divákovi souzněl se zahraničními tendencemi. S obdivem k moderní technologii místo barvy podstoupil vysokému lesku pochromovaných koulí, které začal umisťovat do zablácené krajiny a sledoval proměňující se obraz okolí zrcadlící se na jejich povrchu (1968). Od akcí v přírodě už zbýval jenom krůček k jeho radikálním experimentům s náhodnými kompozicemi, kterými zasáhl do oblasti akčního umění. Vyhazoval do vzduchu nejrůznější menší předměty (pásky, pruhy, špejle, dřevěné tyčky, konfety, kusy kartonu, papírové trubky) a zkoumal samotný proces vzniku, existence a zániku struktury, která se za letu náhodně proměňuje a podléhá zákonům volného pádu a přírodě. Jak dokládají fotografie Jaroslava Franty, Demonstrace v prostoru (1968, 1969) trvaly vždy jen několik málo vteřin, přesto oplývaly zvláštní dynamikou, kterou určovala jejich vlastní nepředvídatelnost. Ve své době nevzbudily žádný ohlas a Demartiniho tehdy podpořil jen Jiří Kolář.



1970

Fascinace nepředvídatelnou náhodou pronikla do jeho metody práce. Tento shluk náhod, jak ho Demartini nazval, s oblibou dál používal (např. v souboru reliéfů Mimo vymezené místo, 1973-1976 fixoval různé předměty přesně v místě jejich dopadu na desku) a vedl dialog s působením přírodních sil, které nahradily racionálně kontrolovanou strukturu.


Muzeum umění Olomouc 2011-2024