Karel Malich

Galerie Zdeněk Sklenář na výstavě představuje plastiky a reliéfy Karla Malicha vzniklé v rozmezí let 1963 až 2016. V instalaci Federico Díaze je představena jednota Malichova více než padesátiletého  sochařského období. V různých obdobích Malich zcela proměnil vizuální podobu svých děl. Vedle dvojrozměrných a trojrozměrným objektů jsou na výstavě představeny také jeho plexisklové sochy a vizionářské návrhy architektury ze 60. a počátku 70. let 20. století jako i několik dosud nezveřejněných děl.

Výstava, zaměřená na Malichovo více než padesátileté sochařské období, čítá desítky plastik, vytvořených z kovu, dřeva a plastu, z nichž některé jsou mezinárodně známé.  

Jsou zde prezentovány první sochy z plexiskla, vzniklé koncem 60. let, jako například Rozlomená krabice. Dílo poukazuje na Malichův přínos dematerializace sochy. Ta se soustředila do dvou poloh charakterizovaných výběrem materiálů – plexiskla a drátů. Plexisklové objekty Malich považuje za zprůhlednění vnitřního prostoru plastiky a sám je tituluje pojmem „světelné objekty“.
Často v nich pracuje s barvami - například s oblíbenou růžovou či černou, kterou stavěl do kontrastu s bílou a s průsvitnou povahou materiálu.

Ze stejného období pocházejí i sochy z jednoduchých drátěných konstrukcí - proslulé drátěné plastiky reagující na proudění vzduchu, vzlínání a jiné fyzikální jevy. Později, koncem 70. let, Malich stupňuje složitost i náročnost drátěných plastik, jejichž východiskem se stal obrys autorovy hlavy
a figurální kompozice. Zkoumá a zobrazuje možnosti vícerozměrného pohledu na lidskou figuru.

V Galerii Zdeněk Sklenář jsou vystaveny také tři z řady plastik, které byly zasaženy nepřízní tehdejšího společenského zřízení vůči jeho osobě. Modely čekaly v ateliéru umělce desítky let na svou realizaci. Teprve v roce 2012, v průběhu přípravy výstavy Malich v Jízdárně Pražského hradu, revidoval právě tyto desítky modelů z 60. let a po desítkách let přišel čas na jejich zpracování.

Výstava podtrhuje prostřednictvím sochařské tvorby pozici Karla Malicha jako avantgardního vizionáře. Expozice naznačuje i jeho návrhy utopických architektonických vizí, které budou představeny samostatnými výstavami. Studie měst pro bezpolicejní stát, studie měst pod vodu a návrh kosmických měst. Návrh města do příbojů a na poušť, projekt muzea moderního umění v podmořském tunelu. Malich budoval tyto představy s vírou, že bude-li pokračovat rozvoj vědy a techniky, možná v budoucnu zrealizovat půjdou. V roce 1969 těchto studií zanechal po řadě útoků na svou osobu ze strany tehdejšího režimu, který mu vyčítal společenskou nevhodnost jeho návrhů.

Malichovy poslední plastiky z let 2010-2016 se vyznačují nebývalou rozhodností. Umocňují ji jednoduché geometrické tvary jako kruh a elipsa, u kterých setrval, zároveň jim dal niternější obsah než dosud. 

K instalaci výstavy přizval Zdeněk Sklenář Federico Díaze, který studoval u Karla Malicha v době jeho působení na AVU počátkem 90. let. 

K výstavě vychází kniha MALICH 2013–2016 s texty Karla Srpa a v grafické úpravě Studia Najbrt, jejíž součástí je úplný soupis plastik Karla Malicha z let 2008–2016.  Galerie vydává u příležitosti výstavy dva plakáty s reprodukcemi Malichových děl v grafické úpravě Aleše Najbrta. (Zdeněk Sklenář Gallery - website)


Karel Malich, Projekt č. 2 / Project No. 2, 1970
Foto / Photo © Martin Polák