Ryszard Winiarski

Mezi lety 1953 a 1959 studuje Ryszard Winiarski na Wydziale Mechaniki Precyzyjnej/ Oddělení jemné mechaniky Politechniky Warszawské/ Varšavské polytechniky. Od roku 1957 je hostujícím posluchačem v malířském ateliéru Alexandra Kobdzeje (1920-1972) na varšavské Akademii Sztuk Pięknych/ Akademii výtvarných umění, u něhož se v roce 1960 zapisuje ke studiu. Mezi jeho učitele patří rovněž Stanisław Szczepański (1895-1973) a Jan Wodyński (1903-1988), pod vedením Władysława Daszewskiego (1902-1971) se věnuje scénografii, typografii studuje u Juliana Pałki (1923-2002).

V polovině šedesátých let navštěvuje Winiarski seminář Mieczysława Porębskiego (1921-2012) a věnuje se diplomové práci, kterou pod názvem Zdarzenie – informacja – obraz/ Událost – informace – obraz publikuje v roce 1966. V souvislosti s ní pracuje na sérii Próby wizualnej reprezentacji rozkładów statystycznych/ Pokusy o vizuální znázornění statistických výpočtů (1966). Svou práci o programovém přístupu k obrazu prezentuje na Pulawském symposiu Sztuka w zmieniającym się świecie/ Umění v měnícím se světě a získává za ni první cenu. Winiarski se inspiruje zákonem pravděpodobnosti, reflektuje statistiku, teorie her, jazykový strukturalismus – a vytváří díla, která jsou chladná, objektivní, nezatížená subjektivitou a emocemi autora. Podobně jako jeho vrstevníci Jerzy Rosołowicz (1928-1982) a Roman Opałka (1931-2011) záměrně reviduje pojem umění v západní filosofické a kulturní tradici: Umělecká tvorba v jeho pojetí přejímá parametry vědecké práce, při níž je sám proces žádoucí hodnotou a výsledné umělecké dílo je pouze jeho vedlejším produktem či důkazem. Svým důrazem na proces, na průběh a organizaci tvůrčího procesu, na význam, který připisuje jeho promýšlení, Winiarski volně předjímá pozdější konceptuální tendence. Své práce na plátně či dřevěné podložce nazývá oblastmi nebo je popisuje jako vizuální znázornění statistických systémů. Usiluje vlastně o vytvoření transparentního díla, které dokonale zosobní tvůrčí proces, aniž by byl ponechán prostor asociativní interpretaci. V šedesátých letech se Winiarski omezuje na černobílou barevnost (obdoba matematického systému jedniček a nul) a čtvercový formát podložky, který předpokládá – na základě stanoveného programu – výchozí organizaci (formát, barevnost), konečný poměr prvků a jejich řazení však podléhá náhodné volbě (hod kostkou, losování).

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Winiarski aktivně věnuje scénografii. Realizuje návrhy scén pro Euripidovu Médeu, Shakespearova Macbetha a Othella, pro Tragediu optymistycznu/ Optimistickou tragédii Wiszniewského (1946-1981), Szukszynovo (1929-1974) Przy pełni księżyca/ Při úplňku a Specjalność zakładu/ Specialita přípravku Macieje Bordowicze (1941-2009).

Winiarského trvalý zájem o třetí dimenzi a modulace programu vede k vytvoření systému schopného generovat iluzivní trojrozměrné struktury, podobající se architektonickým řešením. Do procesu rovněž vstupuje výrazná barevnost a změna formátu. Výsledkem jsou perspektivně iluzivní, vizuálně reliéfní až kinetická díla.

Převratnost Winiarského tvůrčí strategie vyžaduje specifický způsob prezentace – program je proto popsán na informačních tabulích, které doprovázejí jeho výstavní exponáty. Takto je ovšem divák pouze pasivním pozorovatelem (instalace ve varšavské Zachętě, 1970). V průběhu sedmdesátých let se jej proto Winiarski pokouší aktivizovat: V roce 1972 uvádí v Galerii Współczesnej ve Varšavě výstavu, v jejímž rámci jednu z místností vyhrazuje pro hru – jak je pro něj typické, i tato hra se zakládá na kombinaci nahodilosti (zájem návštěvníků) a programu (prvotní organizace hry autorem). Výsledkem této snahy byla ucelená série Gry/ Hry, kterou Winiarski přibližoval svůj vlastní postup publiku. V letech 1976-1981 působí Winiarski jako profesor na Instytutu Wychowania Artystycznego/ Institutu výtvarné výchovy na univerzitě v Lublinu.

V roce 1977 prezentuje Winiarski na ploše 144 kreseb svůj ideální plán práce do roku 1980. S počátkem nastupujícího desetiletí se jeho postup skutečně výrazně mění – pod vlivem nového expresionismu ustupuje intuici, emocím, reflektuje kolektivní zkušenost a hodnotu asociace. Jeho tvorba je stále neklidnější: Na výstavě Język geometrii/ Jazyk geometrie v Zachętě prezentuje dramatickou instalaci Czarny kwadrat czyli fruwająca geometria/ Černý čtverec jako základ geometrie (1984) a ve stejném roce publikuje manifest Geometria w stanie napięcia/ Geometrie ve stavu napětí. V roce 1981 vede Winiarski workshop zaměřený na problémy malířství v architektuře a lidském prostředí (Problemy malarstwa w architekturze i w otoczeniu człowieka) na Akademii výtvarných umění ve Varšavě.

Jako hostující profesor vede v roce 1983 cyklus přednášek na Hochschule für Gestaltung v Offenbachu.

V letech 1985 až 1987, znovu pak mezi lety 1987 až 1990 působí Winiarski jako rektor Akademii Sztuk Pięknych w Warszawie/ Akademie výtvarných umění ve Varšavě.

V roce 1987 vytváří Winiarski sérii geometrických kompozic s užitím zapálených svící, kterou prezentuje doma i v zahraničí pod názvem Geometria czyli szansa medytacji/ Geometrie jako příležitost k meditaci.

Na konci druhého rektorského období je Winiarskému udělen titul profesora na Akademii výtvarných umění ve Varšavě. V roce 1996 je odměněn cenou Jana Cybise (1897-1972).