Henryk Stażewski

Stażewski studuje pod vedením profesora Stanisława Lentze (1861-1920) na varšavské Szkołe Sztuk Pięknych. Během studia se seznamuje s Mieczysławem Szczukou (1898-1927), Teresou Zarnowerownou (1895-1950), Marií Nicz-Borowiakovou (1896-1944), Janem Golusem (1895-1964), Aleksanderem Rafałowskim (1894-1981) a Wandou Melcerovou. V roce 1917 se připojuje k první z polských avantgardních skupin Ekspresjoniści Polscy/ Polští expresionisté (po roce 1919 Formiści/ Formisté). Z předválečného období se dochovaly realistické, impresionisticky laděné akvarely – zejména akty, portréty (mezi jinými portrét Wandy Melcerové) a krajinné studie (ve sbírce Muzea Sztuki w Łodzi/ Muzea umění v Lodži). 1920–1922

Po uzavření školy Stażewski vstupuje jako dobrovolník do Legie Akademicke/ Akademické legie. Debutuje v roce 1920 na skupinové výstavě v Towarzystwu Zachęty Sztuk Pięknych/ Společnosti pro podporu krásných umění ve Varšavě (předchůdce pozdější Galerie Zachęta). V květnu 1921 se obrazem Anarchiści/ Anarchisté, 1921) účastní výstavy Formistů. Toto dílo, podobně jako i další díla z počátku dvacátých let, se nedochovalo, soudobou kritikou je však řazen do kubistické linie. V prosinci téhož roku vystavuje spolu s Mieczysławem Szczukou a Edmundem Millerem (Polski Klub Artystyczny/ Polský umělecký klub) a v květnu roku následujícího se účastní třetí výstavy skupiny Formistů F9 ve Varšavě.

Rok 1923 znamená první průlom. V květnu probíhá ve Vilniusu Wystawa Nowej Sztuki/ Výstava nové malby, Corso, na níž se Stażewski opět prezetuje po boku Mieczysława Szczuki, Teresy Żarnoweróvny, Karola Kryńkého (1900-1944) a Marie Puciatycké. Jde o první prezentaci polského a litevského konstruktivismu. Katalog, včetně manifestu, který také v typografii následuje teze konstruktivismu/ suprematismu, editovali Stażewski a další člen skupiny, Witold Kajruksztis (1890-1961). V prosinci se Stażewski účastní mezinárodní výstavy nové malby v Łodzi (Międzynarodowa Wystawa Nowej Sztuki). Stażewského konstruktivistické období je specifické reflexí teorie unismu Władysława Strzemińského (1893-1952), které se projevuje architektonickým promýšlením struktury obrazu, prací s texturou jednotlivých plánů, odlišováním figurálních prvků, respektive začleňováním písemných motivů do geometrického systému kompozic.

Stażewski vstupuje do skupiny Blok, sdružující kubisty, konstruktivisty a suprematisty. Vedle něj se spolku účastní Władystaw Strzemiński, Mieczystaw Szczu¬ka, Teresa Żarnowerówna, Karol Kryński, Witold Kajruksztis, Edmund Miller, Katarzyna Kobro (1898-1951), Henryk Berlewi (1894-1967), Mieczystaw Szulc (), poději také Maria Nicz¬-Borowiaková, Aleksander Rafałowski a Jan Golus. Jádrem programu je obhajoba autonomie umění jakožto konstrukce čistých forem nezávislé na reálném provozu, včetně jeho ekonomických a sociálních konotací. Hnutí se výrazně inspiruje u ruských avantgardistů (Władysław Strzemiński udržuje kontakty s Kazimirem Malevičem). Na aktivitu Bloku navázaly skupiny Praesens (1926-1929) a a.r. (1929-1936). Blok a Praesens rovněž disponovaly stejnojmennými časopiseckými platformami. Po roce 1924 Stażewski aktivně cestuje. Při návštěvě Paříže se seznamuje s Pietem Mondrianem (1872-1944) a Michelem Seuphorem (1901-1999).

Od roku 1929 je Stażewski členem pařížské mezinárodní skupiny Cercle et Carre/ Kruh a čtverec, později Abstraction-Creation/ Abstrakce-tvoření (od roku 1931

V polovině čtyřicátých let vstupuje Stażewski do umělecko-vědeckého klubu (Klub Młodych Artystów i Naukowców/ Klub mladých umělců a vědců), významně spolupracuje s varšavskou galerií Krzywe Koło/ Křivé kolo. Stażewského tvorba je již od třicátých let přiznaně abstraktní, vedle geometrických prvků využívá organického tvarosloví (Kompozycja abstrakcyjna III/ Abstraktní kompozice III, 1958). Významnou roli připisuje barvám. Jeho práce na přelomu čtyřicátých a padesátých let se k figuraci navracejí, časté jsou například volné aluze zátiší (Martwa natura/ Zátiší, 1956), figurativních zátiší (Ucieczka/ Útěk, 1947

Stażewski publikuje text Sztuka abstrakcyjna/ Abstraktní umění.

Ve druhé polovině padesátých let se ve Stażewského tvorbě objevuje reliéf. Prvotní varianty jsou typické uvolněností, barevností a kombinacemi organických forem a prvků (Relief, 1955). Na počátku šedesátých let využívá Stażewský rastrové strukturace povrchu a inklinuje k bílé barevnosti (Relief malowany, biały/ Malovaný reliéf, bílý, 1961). Období je později označováno jako bílé. Záliba v nekonečnosti kombinatorických možností a opozitních principech řádu/chaosu jej vede k experimentům (Relief szary i bialy 9 / Šedý a černý reliéf č. 9, 1964). V letech 1964 až 1967 vytváří sérii měděných reliéfů, jejichž kovový povrch umožňuje rozvíjení světelné hry (Relief miedziany 9/ Měděný reliéf 9, 1965). Paradoxní kombinace geometrické struktury a nefunkčního kompozičního rytmu je tématem počátku sedmdesátých let (Relief 2, 1972).

V roce 1965 zakládá Stażewski společně s Wiesławem Borowským, Ankou Ptaszkowskou a Mariuszem Tchorekem Galerii Foksal. V roce 1966 je oceněn na benátském bienále, o šest let později ho vídeňská univerzita honoruje cenou Gottfrieda von Herder. Na konci šedesátých let a v letech sedmdesátých se dále prohlubuje Stażewského tendence podřizovat uměleckou tvorbu objektivizujícím zákonům vědy. Jako základního prvku využívá barevného čtverce, jehož vyznění proměňuje každá sebedrobnější změna v tónování či strukturaci (Kompozycja/ Kompozice, 1974-1979

Pro Wroclawské symposium vytváří Stażewski světelnou instalaci 9 promieni swiatla na niebie/ 9 paprsků světla na nebi (1970). V průběhu sedmdesátých let se výrazně uvolňuje také jeho práce s barvou. Její přiznaný expresivní potenciál nyní stojí v přímé opozici vůči restriktivnímu systému geometrických pravidel (Promienie barw/ Paprsky barev, 1980). Proces vrcholí na počátku osmdesátých let, kdy se barvy stávají hravým prvkem geometrických kompozic (Kompozycja/ Kompozice, 1983).

V roce 1975 se Stażewski věnuje analýze kompozic George de la Tour (1593-1652). Geometrii chápe jako společný jazyk a spojnici umění všech dob. O rok později své závěry demonstruje sérií maleb Redukcje/ Redukce (1976), na jejichž radikálně bílém plátně se střetávají často protichůdně vedené linie. Série vyjadřuje Stażewského přesvědčení o platnosti geometrických pravidel a zároveň zásadní schopnosti lidského oka nekonečný počet možných řešení omezovat.

V roce 1980 organizuje Stażewski výměnný program mezi polskými a americkými umělci. Získanými díly podporuje lodžské muzeum umění, které slaví padesáté výročí založení mezinárodní kolekce moderního umění.

Po sérii zahraničních výstav v Paříži (Musée d'Art Moderne, 1977, 1982