Aleš Veselý

Každoroční několikaměsíční pobyt v Sihelném ve Slovenských Beskydech (stovky kreseb: záznamy krajiny a psychologické studie vesničanů).

Řada kreseb, dřevořezů, akvarelů a olejů, v nichž vlastní životní zkušenosti a osobní sny a mýty jsou transformovány do ideálních symbolických obrazů (v podobě spirituálních krajin a příznačných zjevení).

Magmata – abstraktní obrazy-objekty z nalezených přírodních materiálů (hlína, písek, listí, kamení).

Další objekty používající libovalos materiály (přírodní i průmyslové) spojované pryskyřicemi, nitrolaky a zpracovávané plamenem. Vzniklá struktura má ambivalentní charakter: propojení organického a anorganického světa, mikrokosmu a makrokosmu. Tvorba chápána jako bezprostřední, čistý a „autentický“ úkon, zhmotňující pocity a touhy.

I.Konfrontace (Z. Beran, V. Boudník, Č. Janošek, J. Koblasa, A. Málek, J. Valenta, A. Veselý, A. Tomalík zastoupen fotografickou dokumentací).

II . Konfrontace (Boudník, Č. Janošek, J. Koblasa, V. Křížek, A. Málek, Z. Sion, A. Tomalík, J. Valenta, A. Veselý a fotografové K. Kuklík a J. Putta). Zde vystavena díla zabývající se „paradoxem obrazu“: reálná hmota prorůstá rámem a popírá jeho iluzivní funkci. Díky zaujat P. Restany (recenze v Cimaise, Kunstwerk aj.)

Řada abstraktních olejů Destrukce skrytých úmyslů.

V r. 1960 soubor strukturálních leptů, v dalších letech (zejména 1962-63) kombinovány s otisky reálných předmětů. 1965-1969 Otisky bez názvu (rozměrné vysoké reliéfní a perforované otisky asambláží různorodých předmětů bez použití barvy, se stopami prachu a rzi). Současně se sochami vznikly stovky kresebných projektů na monumentální železné a betonové plastiky v krajině (propojené s grandiózním architektonických okolím anebo zakopané či ponořené v terénu – podobný návrh vytvořen i pro Kaddish). – Dále projekty fantaskních staveb – obrovitých poschoďovitých, vršených skulptur ve formě věží, bran, koridorů a skrytých prostorů.

První Stigmatické objekty. Konsekventní rozvinutí předchozích principů. Špičaté tvary expandují u nitra kruhovitých nebo čtyřhranných objektů a prorážejí jejich obvod. 1964 realizace Indetermonace kruhu a přímky, ČSA via Bissolati ŘÍM.

Po první samostatné výstavě v Praze v Alšově síni r. 1963 následuje série Enigmat (prostorové objekty, již převážně svařované). 1965 realizace Enigma kruhu a přímky pro Staré letiště Praha-Ruzyně.

Židle Usurpátor (vystaveno na Výstavě D, Praha duben 1964, J. Balcar, V. Boudník, J. Istler, Č. Janošek, J. Koblasa, M. Medek, K. Nepraš, R. Piesen, Z. Sekal, J. Valenta. A. Veselý). 1965 na 4. Bienále mladých v Paříži oceněna cenou kritiky. 1966 (Výtvarné umění č. 5) publikován text Usurpátor aneb pomocný text k určení vymezeného prostoru. – Současně s plastikami množství kresebných návrhů (např. série objektů Židle, Šicí troje, Piana). Mnoho objektů realizováno ve formě náhodných instalací a přechodných asambláží.

Série fantasmagorických kreseb (Bogliasco, Přízrak na Jiráskově mostě, Martyrium, Inferno, Morový sloup, Apokalyptický sloup, Zpěv apokalyptických ptáků, Kofolomanie, Braunomachie). Iluzivní, plasticky klenuté, měkké tvary. Z nekonečné metamorfózy zoomorfních, člověčích i neživotných tvarů vystupují přízračné scény – drastické reje, martyria, erotické děje, masochistická monstra. (Tato linie kreseb přesahuje do 70. let a vrcholí v r. 1977 souborem kreseb a olejů – apokalyptickými zjeveními pádících psů a žraloků.)

Zakoupen pracovní prostor ve Středoklukách. Od té doby budování autonomního prostoru z vnitřní potřeby. Bez zájmu vystavovat. Vytvoření svébytného místa, integrujícího jednotlivá díla do komplexního prostorového celku (bez důrazu na časové určení artefaktů a propojující stávající architekturu, krajinu a vznikající umělecká díla). V souvislosti s tím vzniká během 70. let nespočetné množství projektů terénních plastik-architektur. Situovaných do konkrétního prostředí Středokluk (měnících se často v impozantní scénické figurální výjevy).

Narození dcera Jany.

Trouba z Jericha (210x390x230cm). Nerez ocelová plastika v Novém Sedle v Karlových var. Kolem r. 1974 série bronzových fontán.

Klubka ocelových lan. Plastiky vytvářené v procesu vyprošťování nalezených zasypaných lan.

V druhé polovině 70. let množství „prostorových záznamů“ – série plastik Židlí, Sedadel, Postelí, Stolů, Vozů. 1977-78 Židle-Kára-jako reálie pro konkrétně zamýšlenou akci.

Od r. 1978 ozvučování plastik a reálných předmětů pomocí autogenu a projekty hubeních nástrojů v rámci hudební aktivity skupiny Žabí hlen (1978-82). 1983 Zvuk soch – vlastní zvukový záznam hry na sochu pomocí smyčců.

Několikaměsíční realizace souboru tří soch Iron report v Německu (městská park v Bochumu, svařované železo, největší z nich 750x900x220cm). Opětné řešení problémů statiky hmoty (vyrovnávání sil, zavěšené břemeno – navázání na projekty, rozpracované v ostravských sochách a kresbách v roce 1967-68).

Šestiměsíční realizace plastiky Ten pro fasádu Ed. Sprager Schule v Hammu v BRD (svařovaná ocel, v.12 m). Obě realizace provázeny stovkami různých skic.

V přůběhu 80. let projekty soch, řešených jako obrovské mechanismy, vyrovnávající síly pomocí tahů, pnutí, tlaků apod. (visící koule a jiná břemena, kyvadla, táhla, páky, osy, ramena, nakloněné roviny, pružiny). 1982 počátek práce na železné soše Space-point (v. 570 cm), 1982-83 plastika Basis (d. 720 cm), 1989 plastika Prohnutý oblouk. Dále projekty staticko-dynamických vozů (plastiky Křivý vůz I-III., 1987-89) a projekty znázorňující kolosy valících se hmot a s nimi související projekty ohromných kružidel, opisujících a zanechávajících stopu v krajině (v menším měřítku uskutečněno v plastice Kružidlo, 1993, Velké kolo, 1989, v instalaci Dech oceánu, 1987 a v instalaci Multipoint na výstavě v Praze, v Nové síni 1990.

Hořící pyramidy – ve Středoklukách vzniklé a ihned zaniklé stavby-objekty, vytvářené jako spontánní akce při spalování různých vyřazených materiálů.

Velkoformátové kresby na papíře a plátně – Kresby malbou – emocionální, extatické, expresivné malby (ohnivé hory, sopečná chrlení, smažící se hlavy – kyvadla, explozivní srážky hmot a živlů).

Od konce 80. let převaha projektů velkých soch, redukující svůj výraz na holé vyjádření elementárních principů působení sil – např. projekt Mezi dvěma balvany se dvěma obrovskými kamennými koulemi, spoutanými a zároveň roztlačovanými velkou pružinou (kresby cca od r. 1984, model z r. 1988) nebo projekt Expanze (1989) nebo Piston (1991).

Tříměsíční stipendium v New Yorku, Vzniká řada návrhů na instalaci – kreseb takoucích matérií a magických vurů za použití vršených přírodních materiálů (hlína, písek, kamení), kombinované s iluzivními malbami gigantických valících se hmot.

Pobyt v Soulu při příležitosti výstavy světového sochařství na XXIV. Letních olympijských hrách (vystavena socha Testimony z r. 1868).

Série volných kreseb (většinou nazvaných Světlo a tma nebo Počátek). Vzájemné působení primárních kosmických sil. Maximální oproštění vyjadřovacích prostředků.

Samostatná výstava v Praze v Nové síni (instalace Multipoint).

Návštěva Japonska. Po pobytu v Korei v r. 1988 další silný impuls aktivující vztah k východnímu myšlení. Kresby projektů na velké sochy: brány, koridory, klece a kubusy. Inženýrské konstrukce prostorů řešící zákonitosti stability a vyrovnání tlaků a sil,

Do února práce v železárnách Poldi Kladno na několika velkých sochách pro samostatnou výstavu v Míčovně a Královské zahradě Pražského hradu: realizace předešlých projektů – sochy Cage (505 x 535 x 220 cm), Malá brána (v. 267 cm), Velká brána (320 cm), Kružidlo (v. 225, průměr 740 cm), Mimo rovnováhu (315 x 620 x 202 cm), Křehká rovnováha (325 x 177 x 190 cm, později zanikla), Unstable Cube (279 x 279, 279 cm), Expanze (228 x 212 x 130 cm), Mezi balvany (171 x 152 x 190 cm), Limit (266 x 131 x 120 cm), Místo pro dva (svě části, v. 215 cm).

Kmen stromu skrze velké kolo (303 x 303 x 540 cm). Realizováno pro výstavu Archetypy v Mánesu v Praze (T. Endo, M. Jetelová, I. Kafka, V. Merta, A. Veselý, B. Viola) podle původní ideje z konce 80. let. Doprovázeno mnoha kresebnými variantami (některé z nich s názvem Ten, který je), znázorňující obrovský kmen stromu vyvrácený vichřicí a sevřelý v železném kole. Několikatýdenní pobyt ve Fabric Workshopu ve Philadelphii (USA). Vzniká Go through the Big Boulder – návrh na velký environmentální projekt. Rozměrná architektura ve tvaru krychle, která je členěna na několik sfér, jimiž člověk prochází, až se po zrcadlových plochách dostává do středu, kde se vznáší balvan, jenž je však pouhou iluzí skutečné hmoty a proto lze projít „skrz“.

Doublebench (240 x 240 x 70 cm). Realizace pro mezinárodní projekt Faret Tachikawa (Tokyo) za účasti 92 umělců (např. V. Acconci, J. Borofsky, T. Cragg, R. Horn, D. Judd, A. Kapoor, J. Kosuth, C. Oldenburg, R. Rauschenberg, Niki de Saint Phalle ad.). Veřejné sochy jsou rozsety v areálu nového satelitního tokyjského městečka a nápaditým způsobem zpracovávají často i funkčí části urbánní architektury (v případě Aleše Veselého se jedná o funkční lavičku).

Magen David (v. 560 cm, nerez ocel, pobronzované koleje, balvany). Projekt pro Národní hřbitov v Terezíně. Několikatýdenní rezidenční pobyt v Chicagu, John David Mooney Foundation (The Chicago prize). Vzniká řada důležitých kresebných idejí na „pouštní a krajinné projekty“, shrnující a koncentrující předešlé mnoholeté představy a zkušenosti s prací pro projekty v krajině.

Počátek práce na Kaddesh Barnea Monument – projektu pro Negevskou poušť v Izraeli (předpokládaná podoba: monolitický kámen o váze cca 320 tun na nosné konstrukci z nerez oceli a o celkové výšce 11 metrů). Monument zapadá do řady idejí o pouštních projektech – mezi nimi zejména tzv. „pohyblivé kameny“ a „plující skály“ (představa objevující se od 80. let, v 90. letech ústřední). Projekty plujících skal předpokládají použití enormního bloku kamene (o vázeněkolika set tun), vyzdviženého a posazeného na vizuálně odlehčené spodní části (např. na vysoce leštěné nerez konstrukci). Je vyvolán pocit zrušení gravitace a iluze „vznášející se skály“ uprostřed pouště.

Časté cesty do Izraele při příležitosti přípravy Kadesh Barnea Monumentu. Návštěvy judské a negevské pouště evokují osobní vize a vlastné letité mýty a aktivují práci na řadě kresebných idejí, rozvíjejících předešlé návrhy na pouštní projekty. 25. září – místo určené pro Kadesh Barnea Monument inaugurováno prezidentem Ezerem Weizmanem a prezidentem Václavem Havlem. Na tomto místě stojí jen pamětní deska. Sochu se do současnoti nepodařilo zrealizovat. Téhož roku vzniká i socha One-man Rock (v. 340 cm). Projekt pro veřejný prostor areálu Texpress v Bořanovicích. Socha završuje řadu dlouholetých idejí usilujících o postižení fenoménu místa a propojuje se s pozdějšími představami o pouštních a krajinných projektech a ideami o „antropometrických sochách“ (místo jako antropometricky vymezená sochařská forma, která má lidský rozměr, avšak ne jen ve smyslu fyzickém). Začátek práce na projektu pro Europos Parkas ve Vilniusu (Litva). Používá starší projekt z roku 1994 a rozvíjí projekty „staveb-míst“. Jedná se o „sochu-architekturu“ v podobě altánu čí chrámku uvnitř zaplněného visícím hroznem balvanů. Do nitra stavby je možné vstoupit po schodech a obcházet visící balvany úzkým prostorem – vzniká tak bezprostřední konfrontace s hmotou.