Database

Ilona Németh

Ilona Németh

Born January 28 1963, Dunajská Streda

Ilona Németh patří k porevoluční generaci umělců a umělkyň, jejichž tvorba je přímo spojená s prostorem střední Evropy a jejím vývojem před i po roce 1989. Dílo Németh je obvykle řazeno k post-feministickému a angažovanému umění. Je tvůrkyní site-specific a „context-sensitive“ instalací v galeriích i ve veřejném prostoru. V devadesátých letech spoluzaložila experimentální umělecké Studio Erté a festival Transart Communication v Nových Zámcích. Na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě vede Ateliér IN. V roce 2001 realizovala spolu s Jiřím Surůvkou společný výstavní projekt pro Československý pavilon na Benátském bienále.
(Jakub Frank)

Foto: Paměť národa


installation, object, feminism, site-specific, intermedia art

1981

Ilona Németh studuje typografické a knižní umění na Maďarské vysoké škole užitého umění v Budapešti. Pod vlivem díla Jiřího Anderleho vytváří kresebné intepretace starých fotografií z První světové války, do kterých promítá historické události z vlastní rodiny. Ty doplňuje gestickými zásahy červenou barvou nebo krví (Bez názvu, série 16 kreseb, 1985-86). V roce 1986 se jí narodil syn a vdává se za architekta Mariána Ravásze, se kterým dodnes spolupracuje na mnohých projektech.

1987

Po studiích je zaměstnaná jako grafička a ilustrátorka v redakci časopisu Mádách a později v časopisu Irodami Szemle v Bratislavě. Spolupracuje také s redakcí časopisu maďarských spisovatelů IRÓDIA, kde se setkává s Józsefem R. Juhászem, Ottó Mészárosem a Attilou Simonem, se kterými v roce 1987 zakládají v Nových Zámcích experimentální umělecké Studio Erté, se kterým pořádají nezávislé performativní akce a pravidelné festivaly experimentální tvorby (od r. 1992 jako Transart Communication). Spolu s Józsefem Juhászem organizuje výstavy Kassák mail art a Dúdor mail art k poctě umělců Lajose Kassáka a Istvána Dúdora. V těchto letech se věnuje tématům spojeným s mužskou a ženskou sexualitou. Vytváří velkoformátové temperové malby, ve kterých využívá výrazovost neoexpresionismu a Neue Wilde (Torzo, 1988

1990

Note from the Labyrinth (solo exhibition, Bratislava)

1991

Od roku 1991 Németh zcela opouští médium malby a věnuje se dále multimediálním instalacím, environmentům, akcím apod. Přirozeně nachází vlastní jazyk vykazující znaky feminismu a angažovaného umění. Její dílo z této doby bývá pro její zaujetí přírodními materiály a jejich spojením s objekty každodenního užití interpretováno v souvislostech s italským hnutím Arte Povera. V roce 1991 se účastní angažované umělecké akce Gabčíkovo proti výstavbě přehrady Gabčíkovo-Nagymaros spolu s umělci ze Studia Erté. Šlo zřejmě o první angažovanou akci ve slovenském umění. V roce 1992 vytváří pro výstavu 6+6 v Galerii města Bratislavy instalaci Brána. Prostorová instalace, ve které se poprvé objevují předměty typické pro toto období – větve a nože – rozvíjí její zájem o tělesnost, smyslovost a podobně jako u Poznámek z labyrintu zapojuje aktivně divákovy smysly. Vztah přírodnin a předmětů vytvořených člověkem je ve středu zájmu i v instalacích jako Moje paleta (Moje paleta, Maďarské kulturní středisko, Praha
Dream about Museum (group exhibition, Žilina)

1993

Prostor '93, 13. ročník výstavy Socha piešťanských parků (group exhibition, Piešťany)
Grey Brick 34/1993 (group exhibition, Klatovy)

1994

Marginalia: Art of the 90' in Slovakia (group exhibition, Žilina)

1995

Column
Column (installation)


1996

Od roku 1996 můžeme v díle Ilony Németh číst více post-feministických tendencí. Počátky tohoto směřování se pojí s výstavou Paradigma žena v Povážské galérii v Žilině, pro kterou Ilona Németh připravila instalaci Polštáře – Podlaha I. Jedna z průchozích místností galerie byla kompletně pokladena polštáři, přes které diváci museli přejít, aby se dostali k dalším uměleckým dílům na výstavě. Do série podlahových instalací patřily dále interaktivní audiovizuální práce Zameťme to pod koberec – Podlaha II (s Ágnes Deli, 1997), Dýchající podlaha – Podlaha III (1998), Exhibition Room – Podlaha IV (1998), a především pak ikonická díla Polyfunkční žena (1996) – červená sametová postel se zabudovanými reproduktory přehrávajícími ženské hlasy – a Soukromá gynekologická ordinace (1997) – tři gynekologická lehátka potažená králičí kožešinou, mechem a červeným sametem. Z roku 1997 pochází její dvě performativní akce – Na cestě, kterou realizuje s Jurajem Bartuszem v At Home Gallery v Šamoríně a Pozdravy Kokoliovi ze Štúrova. V roce 1998 odlétá v rámci stipendia Headlands Center for the Arts do Kalifornie, kde vytváří instalaci Vista Point (1998). Z roku 1999 pochází i její nerealizovaný návrh pavilonu na Benátské bienále – Intimate Room. V roce 1998 získává Slovenskou cenu pro výtvarné umění
Polyfunctional woman
Polyfunctional woman (installation)

Lay down! (solo exhibition, Šamorín)
Labyrinth (solo exhibition, Trnava)
The Morning of the Magicians? I. (group exhibition, Prague)
The Interior vs. Exterior, or On the Border of (Possible) Worlds (group exhibition, Bratislava)

1997

Breathing Floor – The Floor III (solo exhibition, Bratislava)
Soukromá gynekologická ordinace (solo exhibition, Budapest)
Cestou l Úton l On the Road (solo exhibition, Šamorín)

1998

Exhibition Room (solo exhibition, Prague)


2000

Od roku 2000 začíná zapojovat do prostorových instalací stále častěji nová média a její zájem se posouvá ke zkoumání veřejného a soukromého ve vztahu k prostoru i k životu, a k jejich vzájemné projekci. To vede i k tomu, že pracuje místně specificky, často i v negalerijních prostorech a ve veřejném prostoru. Do tohoto období patří např. zvuková instalace Lavička (2000), video instalace Křesla (2000) a site-specific zvuková instalace Část (2000). V roce 2004 pak poprvé prezentuje svou zvukovou instalaci 27 m (2004). V roce 2001 Németh realizuje společnou instalaci s Jiřím Surůvkou pro 49. Bienále v Benátkách nazvanou Invitation for a Visit, ve které přenáší do Benátek svůj slovenský byt a přizpůsobuje jej dispozici československého pavilonu. Podobně se stíráním hran mezi soukromým a veřejným pracuje ve své sérii Kapslí (2003) – dočasně obyvatelných buněk, které umisťuje do veřejného prostoru – nebo s instalací Handiwork (2006) – replikami mobilních plechových garáží z Ružomberoku, které umisťuje buď ve veřejném nebo v galerijním prostoru. Souběžně vznikají také nábytkové objekty inspirované řetězcem Ikea a liturgickým inventářem kostelů – Pax Nexus Salvus (2005) a MALM-in (2008) a objekty, které se vrací ke zkoumání rodinné a osobní historie – Relikviář I. – III. (2000) a Rodinný relikviář (2010). V roce 2001 dostává maďarskou cenu Munkácsy Mihály a v roce 2003 cenu Ludwig Muzea. V roce 2003 získává Cenu Ludwig Muzea V roce 2004 začíná působit na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.
20th Century - History of Slovak Visual Arts (group exhibition, Bratislava)
The End of the World? (group exhibition, Prague)

2003

Capsules
Capsules (installation)
Morning
Morning (video)


2006

Od roku 2006 se začíná věnovat tématu středoevropské identity, vždy kriticky a často s ironickým nádechem. Do veřejného prostoru vstupuje sérií plechových cedulí nazvaných DS, BP, NZ a NR Public Art (2006, 2007, 2010, 2015) tázajících se na otázky spojené s menšinami v lokálním kontextu. V roce 2009 započala projekt Středy Evropy, ve kterých dokumentuje místa, na kterých jednotlivé národy vztyčily pomníky domnělých geografických Středů Evropy. V instalaci Sz. K. (2009, 2010, 2014) ztvárňuje ve štuku citát Krisztiny Szabó: „Narodila jsem se v Rakousko-uherské monarchii, chodila do školy v Československu, vdala se v Maďarsku, žiju na Slovensku. Nikdy jsem se nepřestěhovala ze své rodné vesnice.“ Od roku 2009 také vytváří instalace Zrcadlo, ve kterých umísťuje velkoplošná zrcadla naproti pomníkům spojeným s národní hrdostí (2009, 2010, 2013). V roce 2007 habilituje na Akademii výtvarných umění v Budapešti. V roce 2008 odjíždí na stáž v rámci Fulbrightova stipendia do New Yorku.
Handiwork (solo exhibition, Šamorín)
IN(TER)MEDIA(S)RES (group exhibition, Žilina)

2009

Out of the City. Land Art (group exhibition, Košice)
The Eighties. Postmodern in Slovak Visual Art 1985 – 1992 (group exhibition, Bratislava)


2011

V roce 2011 připravuje putovní monografickou výstavu pro Trnavu, Budapešť a Brno, ta se však nakonec kvůli společensko-politickým událostem koná v Košicích a Brně. Na výstavě v Budapešti prezentuje kvůli proměně politické situace pouze video Dilema popisující okolnosti příprav putovní výstavy a proměnu kulturního kontextu od příprav po finální realizaci výstavy. Pro výstavy v Brně a Košicích připravuje poprvé instalaci Tribuna – „Pozdravy z … Bruceovi Naumanovi“ (2012, 2014, 2016). Instalaci doplňují starší práce a také série videí, která vznikají od roku 2009: 8 Mužů (2009-2012) a Zsófia Meller (2011). Série 8 můžu, stejně jako pozdější Rudolf Szabó/Szabó Rezső (2014) a Loď (2014) patří mezi videa, ve kterých autorka rekonstruuje rodinnou historii. V roce 2013 poprvé realizuje performance Nikdo nezůstal – později přejmenovanou na Když… (od 2016) navazující svým přímým apelem na veřejnost na projekt Public Art. Po dvou veřejných performance je projekt Když… představen v podobě plakátů na pražské Artwall Gallery a dodnes byl realizován na několika dalších místech v Česku, Slovensku, Rakousku a Maďarsku. Pro akci Bílá noc v Košicích (2017) a Bratislavě (2018) připravuje ve spolupráci s Jaroslavem Vargou světelnou instalaci Oblaky, na které znázorňuje citáty autorů Petra Esterházyho a Alice Malsenior Walker. V roce 2017 začíná Ilona Németh pracovat na rozsáhlém výstavním projektu Eastern Sugar pro Kunsthalle Bratislava, ve kterém se věnuje tématu slovenských ekonomických a kulturních hodnot, jež ilustruje na historii slovenských cukrovarů – původně prosperujících státních podniků, následně privatizovaných a tunelovaných a dnes nenávratně zničených. Výstava obsahuje tři ústřední části – participativní instalaci Manufaktura cukrových homolí, ready made instalaci z linolea z původní továrny Juhocukor a pilotní kurátorský projekt Múzeum cukru ve spolupráci s Městským muzeem v Šuranech. Tyto práce doplnila série videí a další díla, které Németh vytvořila ve spolupráci s dalšími evropskými umělci. V roce 2014 získává profesuru na Akademii výtvarných umění v Budapešti V roce 2015 připravuje jako kurátorka výstavní projekt Private Nationalism. V roce 2016 připravuje jako spolukurátorka výstavní projekt Universal Hospitality. V roce 2017 obdržela státní vyznamenání Pribinův kříž za mimořádné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky v oblasti výtvarného umění. V roce 2018 získává cenu Nadácie Tatra banky za umenie – Výtvarné umenie
Dilemma (solo exhibition, Budapest)

2012

Non Identical Space (solo exhibition, Košice)
Identity of the Space (solo exhibition, Brno)
The Hero, the Heroine and the Author (group exhibition, Budapest)

2016

When... (solo exhibition, Prague)

2017

Ilona Németh: “Pack Up Everything…” (solo exhibition, Budapest)

2018

Eastern Sugar (solo exhibition, Bratislava)

Muzeum umění Olomouc 2011-2016