Daniel Fischer

Malíř a grafik spojený se slovenskou neoficiální scénou normalizačního období ve své tvorbě pozoruhodným způsobem spojuje prvky arteficiálního umění a technického obrazu, klasické malby a konceptu. Podobně jako řada jeho generačních souputníkům, mj. členů skupiny A-R, tak přispívá k naturelu slovenského neo-avantgardního umění, které je bez ostentativní politické vyhrocenosti přirozeně hluboce angažované.
Slovy Jany Geržové řečeno, Daniel Fischer je především autor schopný reflexe – právě tato schopnost je zdrojem jeho tvořivosti: “Tvorba Dana Fischera nemá charakter introspekcie a nie je ani seizmografom momentálnych nálad. Pozorovaniu vlastných psychických stavov i psycho-sociálnych prejavov doby je nadradená schopnosť reflexie, ktorá mu umožňuje zachovávať odstup od seba samého, od práve prebiehajúcich událostí, schopnosť, ktorá dodáva k estetickej kvalite jeho obrazov kvalitu noetickú. Je sympatické, že napriek vel’kému významovému rozpätiu tvorby Dana Fischera, v ktorej estetické plynule prerastá v etické, nie sú jeho obrazy zaťažené literárnosťou a mentorovaním, ale ako pravá poézia uchovávajú a ďalej rozmnožujú schopnosť vytvárať krátke spojenia.” (Jana Geržová, Daniel Fischer, KS Opatov 1989)
(Barbora Kundračíková)