Milan Bočkay

Milan Bočkay studuje na Střední škole uměleckého průmyslu v Bratislavě. Určující vliv na něho má zejména profesor Rudolf Fila. Bočkayovy první malířské kompozice jsou v surreálním ladění a vzdáleně připomínají svět Yvese Tanguyho. (Mrtví vtáci 1964, Magické znamenia 1963, Snová krajina 1964).

Studuje na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě u prof. Dezidera Millyho a prof. Petera Matejky. Souběžně s povinnými studijními úlohami pokračuje v rozvíjení lyrických a imaginativních kompozic. (Mesačné kvety 1965, Cintorín námorníkov 1965, Moja najmilšia záhrada1966, Púšť 1968). Ke konci studia a bezprostředně po něm se v jeho malbě začínají objevovat vztahy mezi imaginativním a banálním (Odmerajte vzdialenosť z Prahy do Kapského mesta 1970, Bazár 1972, Herbár 1973).

Vznikají specifická Bočkayovská témata, spjatá s pozdější prací s malířskou iluzí. Zobrazovaný banální motiv se osamostatňuje a několikanásobně zvětšuje (Igelitové vrecko 1973, Cigareta 1974, Vankúš 1974, Krajec chleba 1975). Na předcházející motivy navazují malby velkoformátových zvětšenin detailů lidského těla (Topografia I. – Brucho 1975, Topografia II. – Detail prstov 1975, Veľké zopnutie – Ruky 1976). Je tu určitá paralela s dílem Domenica Gnoliho.

V tvorbě Milana Bočkaye se prosazuje problematika, kterou z různých úhlů a pohledů de facto zkoumá dodnes. Tématem se stává papír s konceptuálním přesahem. Na rovném pravoúhlém listu papíru kresbou zaznamenává jeho nejrůznější podoby. Vznikají nejradikálnější verze „Papiera na papieri“ od nenápadných zásahů po citace reprodukcí, či citace textové (Mezi klamem a zdáním, 1982 – které je možné považovat za malý manifest jeho usilování). Tomuto problému se věnuje nejméně 10 let. V Ústavu technické kybernetiky SAV v Bratislavě se uskutečňuje výstava sedmi autorů (Milan Bočkay, Klára Bočkayová, Daniel Fischer, Otis Laubert, Marian Meško, Igor Minárik, Dezider Tóth), kteří později vytvořili základ skupiny Avance-Retard A-R. V 80. letech souběžně pracuje na malbách na plátně. Zobrazovací iluzí ztvárňuje podobu samotného malířského plátna, zdánlivě zvlněného. Později přibývají malby s dalšími lapidárními tématy. Pohled na rám, na který se napíná plátno (Cyklus Rám a plátno, 1985 – 87). Dalším momentem, který souvisí s balením obrazu, je provázek. Vzniká celý soubor variant s iluzemi zavěšených, či prověšených provázků – prostorových linek na plátně (Žlté linkovanie, 1986, Zahustená kresba, 1986). 1981 – Milan Bočkay začíná vyučovat na Strednej škole umeleckého priemyslu v Bratislavě, kde působí do roku 2008.

Na přelomu 80. a 90. let vzniká celá řada maleb, jejichž častým principem je iluze koláže a expresívní malby. Na počátku 90. let se souběžně s předešlými principy objevuje skutečná neiluzivně pojednávaná malířská hmota v konfrontaci s iluzivní malbou. Je to nový konceptuální základ – skutečná reliéfní barevná skvrna a její podoba. (Dvakrát maľba 1991, Trojaké škvrny 1990, Veľká paleta 1991). Tato zkušenost se uplatní v dílech i po roce 2000, kde materializované přechází plynule v iluzívní (Pokračovanie modrej, 2004). Originálním způsobem a radikální formou malíř rozvíjí to, co v západním umění dostalo název analytická malba. Do této problematiky zapadá i cyklus monumentálních kreseb na plátně, které iluzivní kresbou napodobují různé soubory akvarelových skvrn. Paradoxní vztah vzniká iluzí mokré roztečené barvy kreslené suchými pastelkami. (Zvoní mi v uchu 1993, Hnilá hruška 1994, Činka vo vode, 1995). Tento cyklus je poprvé představený v Galerii Cypriána Majerníka v r. 1995. Na konci 90. let dalším cyklem maleb na plátně tematizuje různé parafráze obrazů významných umělců z dějin umění (Vincenta van Gogha, Andyho Warhola, Alberta Giacomettiho, Pieta Mondriana atd...). Tautologie tohoto cyklu spočívá v dvojité formě imitace. V první fázi autor imituje díla významných autorů prostřednictvím hlíny lineárně a zároveň reliéfně nanášené prsty. Následně takto vzniklou „kresbu“ imituje na plátno obrazu malířskou technikou „trompe l’oeil“ (Chodec 1999, Kosec 1998, Konzerva 1999). 1990 – na půdě školy (SŠUP) začíná vést Galerii Palisády.

Při příležitosti 110 let od narození René Magritta vzniká soubor s názvem „Ceci est – ceci n´est pas“ – Toto je, toto není, který Bočkay představí na výstavě Čierne pozadie a neviditeľné spodné vrstvy v Galerii města Bratislavy. Je to kolekce téměř 50 elips, na kterých je předvedený registr malířských a kresebných paradoxů: malba je kreslená, kresba je malovaná, reliéfní, barevná pasta je konfrontovaná s hladkou iluzivní malbou, fiktivní texty jsou vyškrabávané do podkladu.

Účast na výstavě „East of Eden“ „Na východ od ráje“ v Ludwig Muzeu v Budapešti. Výstava mapovala tendence hyperrealistické malby a zdůrazňovala přínos východoevropského umění do světového umění. Autor se tak ocitl mezi hvězdami jako Chuck Close, Richard Estes, Konrad Klapheck...

V roce 2016 v Galerii Čin Čin v Bratislavě vystaví soubor obrazů věnovaných památce Rudolfa Fily pod názvem: „Fila kreslí Paštéku“. Základním motivem obrazů se stává cyklus zvětšených napodobenin malých skic Rudolfa Fily, který rychlou gestickou kresbou zaznamenává obrazové kompozice vybraných československých a světových umělců. Na fiktivně zvlněných plátnech jsou zvětšeniny skic dokomponované fiktivní předmětností. Vznikl tak napůlo hravý, napolo vážný vizuální komentář k Filovým komentářům. Přepis přepisu.

Na výstavě „Ruka majstra a iné obrazy“ v Galerii umění Ernesta Zmetáka v Nových Zámcích představuje obrazy, na nichž kromě zkoumání možnosti malby: „cez hladké pokrčené, suchú vodu, neustále skúmam spojenie najnižšieho a najvyššieho. Toho, čo nemá hodnotu a toho, čo má hodnotu najvyššiu“. A nejen to. Prvky východní a západní výtvarné tradice, iluzívního zobrazovaní a symbolického vyjádření jsou spojené na výstavě v emblematickém „Haiku“, 2011. Vstřícný znak Malevičova vyblednutého čtverce je vzdálenou odezvou ikonoklastické éry avantgardy a citátem – odkazem na iluzívní a autonomní povahu umění. Tichý souboj abstrakce a zobrazování. Realita – iluze, pravda – klam, pravda reality – pravda média malby anebo kresby, reálné – magické, reprezentace – prezentace. Mimézis reality – samoreference formy, iluze malby prezentovaná technikou kresby anebo naopak, originální motivpřivlastněný motiv atd...To jsou pojmy, kterými je možné charakterizovat dosavadní tvorbu Milana Bočkaye.