Databáze

Tihámer Gyarmathy

Tihámer Gyarmathy

Narozen(a) 8. březen 1915, Pécs
Zemřel(a) 9. leden 2005, Budapešť

Gyarmathy Tihamér byl maďarský malíř a grafik zabývající se tvorbou fotogramů a reliéfů. Je spjat zejména s poválečnou revizí abstraktní malby. Byl členem sdružení Evropská škola (Európai Iskola), Skupiny maďarských abstraktních umělců (Elvont Művészek Magyarországi Csoportja) a na ni navazující Galerie čtyř světových stran (Galéria a 4 Világtájhoz). Je znám především svými výrazně barevnými obrazy, pluralitou lyrické abstrakce a geometrických konstrukčních prvků, a také pracemi, které tvořil v duchu abstraktního surrealismu, v nichž se pokoušel sestrojit kosmicko-přírodovědecký obraz světa, s převládajícími prvky variací, repetitivních barevných vzorů, a znázorněním kinetických vlivů.
Gyarmathy byl také teoretikem umění. Po tzv. “roce převratu” (ukončení druhé světové války) odmítl oficiální kulturní politiku a uchýlil se do vnitřního exilu. Do začátku šedesátých let se téměř neúčastnil uměleckého ani společenského života, i když vedle svého civilního zaměstnání neustále tvořil. Na začátku desetiletí se začala objevovat jeho díla na veřejnosti, nejdřív v zahraničí, později i v Maďarsku, kde se opět, jako jeden z nejvýznamnějších avantgardistů ovlivňujících současnou mladou generaci, stal důležitou součástí uměleckého života.
(Katalin Balázs)


malba, experimentální filmy, fotogramy, avantgardní umění, abstrakce, nefigurativní umění, grafika, Not in map

1920

Gyarmathy navštěvoval lekce kresby vedené Jenő Gáborem (1893-1968) na pécsské střední škole. Jeho osobnost měla výrazný vliv na Gyarmathyho uměleckou představivost, totéž lze však říci o současných západoevropských trendech a uměleckých směrech, s nimiž se měl možnost seznámit během cest na západ. Gyarmathy také udržoval kontakty s pécsskými rodáky, spojenými s Bauhausem (Marcel Breuer, Henrik Stefán, Alfréd Forbát, Andor Weininger, Farkas Molnár).

1929

V roce 1929 se Gyarmathy připojil k umělecké škole vedené Ernő Gebauerem (1882-1962) a Ferencem Martynem (1899-1986), spadající do rámce aktivit skupiny Abstraction-Création.

1932

Gyarmathy vystavoval na jubilejní výstavě Společnosti pécsských umělců (Pécsi Képzőművészek) a Přátel umění (Műbarátok Társasága) v prostorách Pécsského kabaretu (Pécsi Vigadó). Zvítězil se svými návrhy reklamní grafiky pro Fabriku Müller.

1933

V roce 1933 se Gyarmathy opět zúčastnil výstavy Společnosti pécsských umělců (Pécsi Képzőművészek) a Přátel umění (Műbarátok Társasága), určené pro mladé talenty. Mezi lety 1933 a 1937 studoval na Akademii výtvarných umění v Budapešti (Képzőművészeti Főiskolát). Jeho učitelem byl zcestovalý nonkonformista János Vaszary (1867-1938), jeden z prominentních členů umělecké kolonie Nagybánya, malíř a grafik silně ovlivněný francouzskou moderní tradicí. Po Vaszaryho odchodu z řad pedagogického sboru jeho funkci přejal László Kandó (1886-1952), jehož přístup byl tomu Gyarmathymu značně vzdálen. V průběhu studijních let se seznámil s Menyhértem Tóthem (1904-1980) a také se přátelil s István Cserepesem (1901-1944), který mu představil hluboce sociálně zaměřené dílo Gyuly Derkovitse (1894-1934), jež jej i jeho vrstevníky značně ovlivnilo. Zejména Gyarmathyho raná díla, mimo jiné v kompozici a koloritu, přiznaně reflektují Derkovitsův styl (Matka horníků a Matka mostu/ Bányászanya a Anya a hídon, 1935). Jeho umělecká tvorba, poučená post-Nagybánskou tradicí postimpresionismu i klasicizujícími tendencemi římské školy Novecento Italiano, vyjadřuje koherentní světonázor.

1937

Ve druhé polovině třicátých let absolvoval Gyarmathy studijní cesty do Itálie, Francie, Německa a Švýcarska. V Itálii se věnoval především renesančnímu umění, jeho perspektivnímu charakteru a důsledkům, které znamenal pro obecné vnímání prostoru, vymezeného Euklidovými pravidly geometrie. Důsledkem italské cesty je mj. konstrukční mechanismus obrazů, založený na řadě perspektivních úběžníků (nikoli jednom ohnisku), který si malíř osvojil. V Itálii se Gyarmathy seznámil s díly Paula Kleea a Ferdinanda H. Légera. V Zürichu se setkal s Hansem Arppem, v Paříži s André Bretonem a Istvánem (Étienne) Beöthym. Navštívil také Mondrianův ateliér a studoval díla Henri Matisse a Pabla Picassa. Vystavoval jak v Zürichu, tak v Paříži. Během švýcarské etapy pracoval na jednom z pavilonů světové výstavy v Zürichu, přičemž se seznámil s Maxem Billem. Po návratu domů doručil jeho dopis spolu s výběrem nových prací mezinárodně uznávanému kritikovi a propagátorovi avantgardního umění a někdejšímu redaktorovi Bauhausu, Ernőmu Kállaimu. Jejich přátelství a spolupráce pak trvala po celou dobu Kállaiho života, jehož rady představovaly pro Gyarmathyho psychologický i teoretický rámec další tvůrčí kariéry. Za pomocí Kállaiho konexí se seznámil s avantgardním malířem, básníkem a redaktorem Lajosem Kassákem, a také s řadou dalších významných avantgardních umělců, jakými byly například Dezső Korniss, Lajos Vajda a Imre Ámos.

1940

Gyarmathyho obrazy z období čtyřicátých let jsou specifická svým vztahem k přírodě – na to alespoň poukazuje jeden ze znalců jeho díla, Endre Aszalós. Příznačná je pro ně buď záměrná reflexe přírodních motivů, respektive odkazy na ně (Gyümölcsök, 1941 /Ovoce), případně jsou tyto motivy abstrahovány do znaků. V dílech z tohoto období nacházíme kromě figurativních i výjimečná nefigurativní zobrazení (Kompozíció /Kompozice, 1940

1944

Gyarmathyho ateliér byl zasažen při bombovém náletu. Několik jeho obrazů, zejména z první poloviny čtyřicátých let, bylo zničeno.

1945

Dne 13. října 1945 založila skupina intelektuálů (Pál Gegesi Kiss, Árpád Mezei, Imre Pán, Lajos Kassák, Ernő Kállai) Evropskou školu v Budapešti (Európai Iskolát Budapesten), jejímž členem se stal také Tihámer Gyarmathy. Aktivita skupiny byla postavena na snaze o obrození válkou zničené společnosti

1946

První výstava maďarského abstraktního umění, Svobodný spolek maďarských umělců, Budapešť (Magyar Képzőművészek Szabad Szervezete) Modern Kunst in Ungarn, výstava ze sbírky Makariuse Sameere, Galerie des Eaux-Vives, Zürich Gyarmathy se zúčastnil několika projektů, které se pokoušely o osvětu abstraktního umění: v jeho bytě byl založen spolek pod názvem Avantgardisté z údolí Dunaje (Dunavölgyi Avantgárdok), spolku se ale nepodařilo zorganizovat výstavy. Také byl členem Skupiny abstraktních umělců Maďarska, která definitivně skoncovala s pluralitou typickou pro Evropskou školu a samostatně a úspěšně propagovala abstraktní umění.

1947

Po odloučení abstraktních umělců od Evropské koly (Béla Fekete Nagy, József Jakovits, Tuhamér Gyarmathy, Tamás Lossonczy, Sameer Makarius, Gyula Marosán, János Martinszky, Ferenc Martyn, Magda Zemplényi) vznikl výstavní prostor v knihkupectví v Misztótfalu pod názvem Galerie pro 4 světadíly (Galéria a 4 Világtájhoz). Na zahajovací výstavě byly představeny ilustrace Kállaiho spisů A természet rejtet arca (Skrytá tvář přírody) a výstava nesla název Új világkép (Nový světonázor). Kállaiho studia krystalických konstrukcí a biologických mikrostruktur poukázala na vztah abstraktního a surrealistického umění k přírodě, jelikož ukazuje skrytou tvář přírody, je nositelem biologických pra-znaků a osvojuje si přírodní obraz pomocí vizí. Tyto myšlenky ve velké míře zasáhly Gyarmathyho a jeho současníky a staly se programovým bodem maďarského nefigurativního a surrealistického umění. Gyarmathyho díla z konce čtyřicátých let byly zřetelně ovlivněny Kállaiho myšlenkami, které sepsal v díle Új világkép v roce 1932, a zejména jeho teorií bioromantiky (biomorfní abstrakce), také vykazují společné rysy nebo se ubírají podobným směrem abstraktního surrealismu jako tvorba Paula Klee, Kandinského a Miróa. Nicméně badatelé Gyarmathyho tvorbu kromě abstraktního surrealismu označují také termínem lyrický konstruktivizmus, konkrétně díla po roce 1945, a jeho tvorbu inspirovanou biomorfickými teoriemi datují až od konce padesátých a začátku šedesátých let. V jeho díle se kolem roku 1947 místy objevují antropomorfní prvky, asociující postavy ve formě mýtických odkazů a groteskních zobrazení.

1948

Léta vnitřního exilu. Gyarmathy se nezúčastnil oficiálního uměleckého života socialistického realismu, který byl nařízen totalitním režimem pod diktaturou ideologie odmítající abstraktní umění. Kromě pécsských výstav Tavaszi Tárlat (Jarní přehlídka) v letech 1957 a 1959 své obrazy nevystavoval. V roce 1949 vznikl teoretický spis. Vedle fyzické, úřednické a mechanické práce, kterou vykonával kvůli obživě, neustále tvořil i navzdory odmítání režimem

1962

Gyarmathy se vrátil do mezinárodního uměleckého života. V období šedesátých let jeho tvorba dosáhla svého vrcholu, vytvořil koherentní systém znaků, který komplexně reflektuje svůj „světonázor“, vyznačuje se zjednodušeným tvaroslovím. V této době také publikoval své teoretické spisy. V šedesátých a sedmdesátých letech se ve své tvorbě zabývá otázkou vytvoření pomyslného světa (svět v představě, v mysli). Zaměstnával ho fakt spojení hudby a výtvarného umění, zejména malby, svůj zájem koncentroval na kosmický svět a jeho asociace, a to na působení protichůdných (kolidujících) sil, jeho dílo je stejnou měrou také svědectvím o dobových přírodovědeckých objevech.

1964

Gyarmathy se vrátil na společenskou kulturní scénu Maďarska.

1971

Cestoval po západní Evropě. V Bruselu se seznámil s Jenőm Csejtheym, pozdějším významným sběratelem svých děl.

1973

Absolvoval dvouměsíční výpravu po Africe, kde se inspiroval pro tvorbu několika následujících desetiletí (“Afrika-képek”/”Obrazy Afrika”).

1985

Získal státní ocenění za zásluhy v umění a ocenění pro umělce Janus Pannonius.

1990

Získal ocenění Kossuth-díj (jedno z nejvýznamnějších ocenění v Maďarsku).

1991

Stal se členem Maďarské umělecké akademie.

1994

Stal se členem Széchenyihu umělecké akademie.

2005

V roce 2005 zemřel Tihamér Gyarmathy

Muzeum umění Olomouc 2011-2024